Nedostatečná kompenzace vznikající v důsledku absence stresorů, nedostatečná výzva, tedy jakási hormeze naruby, dokáže zničit i ty nejlepší z nás. Baudelaire hovoří ve své básni o albatrosech, jimž jejich obrovská křídla znemožňují chůzi – a mnozí z nás zvládají integrální počet pro pokročilé lépe než ten pro začátečníky.
Popsaný mechanismus nadměrné kompenzace lze zažít na těch nejnečekanějších místech. Zápasíte-li po dlouhém zaoceánském letu s únavou, dopřejte si místo odpočinku fyzickou námahu ve fitcentru. Potřebujete-li, aby byl určitý úkol dokončen co nejdříve, známým trikem je zadat ho tomu nejzaneprázdněnějšímu (či druhému nejzaneprázdněnějšímu) člověku na pracovišti. Většina lidí totiž svůj volný čas úspěšně promarní, protože mají-li jej, ztrácejí motivaci, píli i schopnosti – a čím jsou zaměstnanější, tím aktivněji si počínají i při dalších úlohách. Opět zde přichází ke slovu nadměrná kompenzace.
Při přednáškách jsem se naučil jistému triku. Na konferencích mě organizátoři opakovaně přesvědčují, že k získání pozornosti publika je nutné mluvit zřetelně, s přehnanou artikulací ve stylu televizních hlasatelů, ne-li dokonce tančit. Někteří se snaží posílat spisovatele na „kursy rétoriky“ – když to poprvé navrhli mně, odešel jsem rozhodnut okamžitě přejít k jinému nakladateli. Myslím, že místo hulákání je lépe šeptat. Mluvit tak trochu neslyšitelně, méně zřetelně. Jako parketový trader (jeden z těch šílenců, kteří se překřikují v přeplněné obchodní aréně) jsem pochopil, že hlasitost projevu tradera je nepřímo úměrná jeho postavení: ti nejmocnější byli nejtišší, stejně jako je tomu u mafiánských bossů.
Člověk by měl projevit dostatek sebekontroly a přimět posluchače vynaložit určité úsilí, protože tak přinutí jejich intelekt pracovat na vyšší obrátky. Tento paradox již byl částečně vědecky prozkoumán, v podobě empirických důkazů takzvaného „efektu dysfluence“. Duševní námaha nás nutí přepnout na vyšší otáčky a aktivuje výkonnější a analytičtější části mozku. (Mírná dodatečná námaha podle všeho funguje jako přepínač mezi dvěma odlišnými mentálními systémy. Jeden z nich je intuitivní, druhý analytický; psychologové je označují jako Systém 1 a Systém 2.)
Přední odborník v oblasti managementu Peter Drucker a psychoanalytik Jacques Lacan dokázali strhnout publikum jako nikdo jiný, představovali však zároveň dokonalý protiklad vybroušeného stylu strojených řečníků či vycizelované artikulace televizních hlasatelů.
Díky témuž nebo podobnému mechanismu nadměrné kompenzace se rovněž lépe koncentrujeme, slyšíme-li na pozadí drobný šum, jako kdyby nás to nutilo zvýšit duševní pozornost. Nelze si nevšimnout, s jak pozoruhodnou účinností dokáží lidé odfiltrovat hluk v pozadí a rozpoznat v baru plném hovořících osob zvuk, který signalizuje, že alkoholické nápoje jsou k mání za nižší ceny. Nejsme tedy jen uzpůsobeni k nadměrné kompenzaci, ale šum někdy vysloveně vyžadujeme. Jako mnozí jiní spisovatelé rád sedávám v kavárnách a pracuji takříkajíc přes odpor. A nezapomínejme ani na to, jak příjemné je šumění listů či mořských vln těsně před spaním: existují dokonce elektronická zařízení k produkci takzvaného bílého šumu, který dopomáhá ke kvalitnějšímu spánku.
Podobně jako hormeze fungují tato drobná rozptýlení přirozeně jen do určité míry. Na londýnském letišti jsem psát esej zatím nezkoušel, ale nepochybuji, že by to bylo poměrně obtížné.
Tento text je úryvkem z knihy
Nassim Nicholas Taleb: Antifragilita – Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu
Paseka 2014
O knize na stránkách vydavatele
