Z Blízkého východu máme doklady o těchto procesech z doby ještě před neolitem. V Gobekli Tepe na jihovýchodě Turecka byl kolem roku 10 000 př. n. l. vztyčen rozsáhlý kruh z kamenných sloupů, pravidelně navštěvovaný nejspíš lidmi z širokého okolí.
Wolfgang Behringer předkládá v této souvislosti hypotézu, že nový chrám mohl vyrůst jako důsledek změny náboženských představ, k nimž zase došlo pod vlivem příznivého oteplení po skončení poslední doby ledové. Ještě před začátkem zemědělství se mohly proto rozšířit kulty založené na uctívání plodnosti půdy.
Teprve o něco později se v rámci natufienu v Palestině objevují i první stálá lidská sídla. Do tohoto období spadají i nejstarší nálezy z Jericha – sloup (nikoliv pozdější známá věž a hradba). Obydlí jsou sice plná kamenných srpů, ale obilí se ještě pouze sklízelo plané. Oproti ranému neolitu ovšem na zubech a kostrách tehdejších lidí žádné stopy podvýživy nebo zubních chorob z přebytku obilí a nedostatečného oddělení zrna od kaménků.
Genetické výzkumy mimochodem ukazují, že současné odrůdy pšenice jsou zřejmě nejblíže planým formám rostoucím dodnes právě v okolí Gobekli Tepe. Že by spolu oboje souviselo? Pěstovala se snad první pšenice proto, aby zasytila účastníky náboženských poutí (dejme tomu, že pro zástupy poutníků nestačilo pšenici sbírat a bylo třeba najít výnosnější metodu)?
