Ba dokonce se z jeho existence vyvozovaly rozsáhlé závěry o procesech, které obyvatele Blízkého východu přivedly k neolitu.
Viz také článek: Nejstarší chrám světa
Stavby v roce 1995 objevil nedaleko tureckého městečka Urfa Klaus Schmidt z Německého archeologického ústavu. Na kamenech sloupů zjistil bohaté zdobení, např. rytiny různých zvířat (lišek, hadů, štírů…). Postavit takové objekty stálo velké úsilí, navíc se nenašly žádné doklady, že by oblast byla tehdy trvale osídlena. K. Schmidt proto prohlásil místo za chrám, posvátné místo, kam se před více než 10 000 lety (poznámka: výše odkazovaný článek udává ještě starší datování), na samém počátku neolitu, scházeli poutníci z široka daleka.
Archeolog Ted Banning z University of Toronto ale nyní přišel s názorem, že účel stavby mohl být jiný. Na místě se podle něj ve skutečnosti našly doklady o provádění každodenních činností, např. se zde připravovala potrava nebo se zpracovával pazourek. To podle něj znamená, že místo bylo ve skutečnosti trvale obydlené, a to dost velkou populací. Ozdoby a masivní konstrukce nemusí znamenat, že nešlo o obytný prostor. Plné „umění“ mohou být i běžné domy.
Nakonec nástěnné malby z maloasijského neolitického Çatalhöyüku také zdobily zdi obytných místností. Banning srovnává Göbekli Tepe i s velkými domy indiánů severozápadního pobřeží Severní Ameriky, kde se odehrávaly stejně tak bombastické hostiny (potlach) jako náboženské rituály, stály zde velké bohatě zdobené totemy apod.
Zkrátka to, že se ve starých stavbách provozovaly různé rituály a nalézáme zde bohatou uměleckou výzdobu, z nich ještě automaticky nemusí dělat budovy výhradně náboženské, v nichž by lidé současně nežili.
Banningův článek byl publikován v říjnovém vydání časopisu Current Anthropology.
Zdroj: Eurekalert
Poznámka: Zní to jako nepodstasný detail, nicméně pokud proměna náboženských zvyklostí šla ruku v ruce s počátkem neolitu, pak na intepretaci Göbekli Tepe lze stavět i další, obecnější teorie.
