Hlavní negativa přechodu k zemědělství na Blízkém východě a v Evropě? Snížil se průměrný věk (alespoň pokud víme z archeologických nálezů), od domácích zvířat se přenesly mnohé choroby.
Kaloricky chudá rostlinná strava (navíc rozhodně ne pestrá, ale zpočátku založená na několika málo plodinách) měla za výsledek podvýživu, k tomu mouka plná kamenné drtě likvidovala chrup. Vleklé choroby zubů byly mnohdy i příčinou smrti. Tehdejší podvyživení lidé byli oproti paleolitickým lovců velmi malí co do vzrůstu.
Zemědělci potlačili lovce a sběrače prostě počtem. V jistém ohledu dokázali efektivněji využívat zdroje/území, navíc v usedlé společnosti mohla mít žena více malých dětí (nemusela je nosit). Zvýšení hustoty obyvatelstva ovšem ještě zvýraznilo problém infekčních chorob, stálá osídlení zase problém odpadu. Prostě hnus střídá hnus.
Otázka ovšem zní, zda tento trend platí univerzálně. Nemohl třeba v Číně nebo v Mexiku být neolit menší katastrofou? Bramborová dieta je možná méně zhoubná než pšeničná…
Amanda Mummert z Emory University tvrdí, že neolit byl pohromou všude, nezáleželo ani na typu pěstovaných plodin, ani na době přechodu k zemědělství. Provedla „metastudii“, tedy shrnutí studií o zdravotním stavu neolitických populací v Severní a Jižní Americe, Číně a jihovýchodní Asii.
Zajímavé je, že v některých oblastech byly převzaty pouze určité rysy neolitu. Třeba na severozápadě Severní Ameriky místní indiáni budovali stabilní vesnice, jejich jídelníček byl však založen na rybolovu. Zde došlo také ke snížení výšky lidí, ovšem nikoliv k jiným negativním změnám.
Zdroj: ScienceDaily
Poznámka: V Mexiku se prakticky nechovala domácí zvířata, bylo zde proto méně infekcí? (Asi ano, což se pak projevilo po příchodu Evropanů ničivými epidemiemi.)
