Mezinárodní tým na základě vyhodnocení genetických dat z Blízkého východu, severní Afriky a Středomoří dospěl k rekonstrukci počátků evropského neolitu.
Do studie byla zahrnuta data celkem 964 dobrovolníků z 32 různých míst. Genetická informace se porovnávala podle markerů, jimiž byly jednonukleotidové polymorfismy (SNP). Následně pak bylo potřeba najít „nejkratší stromeček“, který nejlépe vysvětlí současnou variabilitu v SNP.
Pokud přijmeme jako předpoklad, že současná genetická variabilita je dána právě postupem neolitu (což tak zjevně není, alespoň ne výhradně, protože k celé řadě migrací došlo i v pozdějším období), pak závěr má být následující:
Neolit se do Evropy dostával po moři, nikoliv kolonizací skoro suchou nohou z Anatolie přes Bospor a Thrakii. Jako mezistanice sloužily migrantům z jihozápadní Anatolie ostrovy v Egejském moři (Dodekany – Rhodos, Kós a další) a Kréta. Následovalo pak usídlení prvních zemědělců na řeckém pobřeží, odtud další kolonizace vedla po moři na Sicílii a do jižní Itálie.
Vlna postupovala opravdu z ostrova na ostrov, data mají vylučovat i námořní výpravy z Blízkého východu rovnou do Řecka.
Práce byla publikována Proceedings of the National Academy of Sciences.
Jinému týmu se současně podařilo získat sekvenci mitochondriální DNA syrských neolitiků z doby asi 8000 př. n. l. Z Blízkého východu taková data kupodivu zatím k dispozici nebyla, na rozdíl od genetických analýz prvních zemědělců v Evropě, které byly provedeny už několikrát.
Syrští neolitici prý jsou blízcí současným obyvatelům Kypru a Kréty. Lidé ze Sýrie byli také geneticky podobní prvním zemědělcům z Hispánie i z Německa – to opět ukazuje, že minimálně na jihu Evropy (ale nejspíš i více na severu) se neolit šířil kolonizací, nikoliv přebíráním nového způsobu obživy původními obyvateli. Současně to opět potvrzuje migraci přes ostrovy, která vyšla jako nejpravděpodobnější scénář i z předchozího výzkumu.
Tato práce byla publikována v PLOS Genetics.
Relativně nedávné archeologické nálezy dokumentují přítomnost zemědělců na Kypru už před rokem 8500 př. n. l., tj. velmi brzy poté, co zemědělství vzniklo na asijské pevnině.
Viz také: Dávné počátky zemědělství na Kypru
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Historická genetická data mi přijdou podstatně relevantnější než ta současná. Vždyť poté nastalo tolik dalších přesunů. Současní obyvatelé Blízkého východu a Středomoří mluví jinými jazyky, jinak vypadají, jak z toho pořádně rekonstruovat neolit? A že geny se zdají být hodně konzervativní a vázané na místo (viz Oetzi a jeho dnešní rakouští příbuzní)? Možná, jenže to zase znamená tvrdit, že v neolitu došlo k něčemu unikátnímu, co se později už neopakovalo.
