Výzkum vědců z University of Chicago ukazuje, že pokud o ekonomických problémech přemýšlíme v jiném než rodném jazyce, máme tendenci se kupodivu rozhodovat lépe.
Alespoň v jednom ohledu: méně na nás působí právě strach ze ztráty. Výzkumníci testovali anglické rodilé mluvčí, kteří ale dobře uměli také španělsky. Testovaní dostali 15 jednodolarových bankovek a mohli je vsadit na hod mincí a v případě úspěchu vyhrát 2,50 dolaru. Celkově mohli sehrát 15 kol, nebo účast vždy vynechat a bankovku si ponechat. Pochopitelně je nejvýhodnější hrát všechna kola. Pokud studenti měli o problému přemýšlet v angličtině, hráli v 54 % případů; když přemýšleli ve španělštině, stoupl tento poměr na 71 %.
Výzkum samozřejmě není bezvýznamný, protože v prostředí řady firem se vedle sebe používá více jazyků. Neustále přepínáme sem a tam. Můžeme si stěžovat na to, že přemýšlení v cizím jazyce nám ztěžuje život, ale jak se ukazuje, může to být i přínosné. Jaký je mechanismus rozdílu? Možná prostě přepneme do pomalejšího módu, kdy vše přece jen pečlivěji kontrolujeme a analyzujeme, takže se v distančním režimu nedáme tak snadno mást afekty/intuicí.
Zdroj: ScienceDaily
Poznámky:
– Je to možné? Kolik let těm testovaným bylo? Proč lidé nehráli bez ohledu an cokoliv dalšího všech 15 kol?
– Platí to ale i třeba pro investora na burze, když ten nemá peníze fyzicky v ruce a navíc to mnohdy ani nejsou jeho peníze? Jak se liší zpracování informace v mozku, pokud je částka milionkrát větší? (Investor asi nemůže být paralyzován strachem ze ztráty, pak by nemohl svou profesi vůbec vykonávat.)
A samozřejmě velký problém s „racionalitou ekonomických rozhodnutí“ je v samotném chápání pojmů:
– Bereme do úvahy mezní užitek? (Když dostanu miliardu, nebudu s ní hrát panna/orel ani ve výhodném poměru.)
– Subjektivně racionálně může člověk jednat, i když z pohledu zvenku se chová nesmyslně (nemá informace, respektive je nedokáže náležitě zpracovat; pak ale potíž není v tom, že nejedná racionálně, ale že např. neumí počítat).
– Má-li být racionalita subjektivní, pak by nám ale vyšlo, že jakékoliv jednání je (subjektivně) racionální. Tím ale slovo ztratí poněkud smysl. Také lze chápat jako racionální v protikladu k afektivnímu; tedy racionální jednání jako takové, které není spojeno se silnými emocemi (což by šlo třeba měřit skenováním mozku). Nicméně přece ani u racionálně přijímaných závažným rozhodnutích se emocím asi neubráníme…
