Obr z Cerne je jednou z nejznámejších figur vyrytých do křídových svahů v jižní Anglii. Na svahu nad údolím Cerne Abbas v hrabství Dorset se jeho 55 metrů vysoká postava dodnes jasně rýsuje svými bílými liniemi obnažené křídy na travnatém pozadí. Jde o typ památky, která vyžaduje neustálou obnovu a pravidelné odstraňování přerůstajícího drnu.
Toto dnes zabezpečuje místní pobočka National Trust, ale nebylo tomu tak vždy. Již tradične se touto činností po staletí zabývali místní obyvatelé. Udržování takovéto tradice v krajinč dokládá výraznou kontinuitu ve využívání krajiny, ale i ve vnímání jejích symbolických aspektů. S údržbou obrysu obra souvisí také první historická zmínka o této památce. Pochází ze 4. listopadu roku 1694, kdy místní vikář zapsal do kostelní knihy účtů výdaj za "opravu obra" v Cerne.
Jeho skutečné stáří nám bohužel není známo, může pocházet z období pravěku, z doby římské, nebo až z období vrcholného středověku. Pro dataci do doby římské by snad mohla svědčit podobnost postavy muže s kyjem s vyobrazeními řecko-římského hrdiny Hercula, tomu by ješte chyběl atribut lví kůže, která snad mohla být původně zavěšena na jeho levé paži a její obraz se po staletích obnovy monumentu jaksi vytratil.
V létě roku 1997 podnikli studenti bakalářského kursu památkové péče z University v Bournemouth experiment, který byl součástí jejich terénního cvičení a měl za úkol ověření pracovního postupu při vytváření figury ryté do křídy. V experimentu šlo vlastně jen o první krok, vyzkoušet si, jak byl obrys obrovské figury transponován na svah v Cerne.
Protože jde o významnou památku, museli studenti udržet patřičný odstup od původní figury a nesměli provést jakýkoliv nezvratný zásah do terénu. Místo rytí obrysu do skály použili pásy bílé plastové fólie, kterou připevnili 1500 kovovými jehlami. Přenesení obrazu bylo provedeno tradiční metodou čctvercové sítě vynesené ve svahu dřevěnými kolíky a šňůrou.
Studenti vytvořili k obrovi jeho ženský protejšek. Postava ženy je nakročena směrem k obrovi a přes pravou paži má přehozen plášt, který studenti doplnili především kvůli prostorovému vyvážení celé kompozice. Je to ale také určitý protějšek lví kůže která se obrovi ztratila a mohli bychom si symbolicky představit Heculovu manželku Déianeiru, která mu plášt po staletích opět přináší.
Je vidět jak studenti, při více méně technickém cvičení v terénu podvědomě zažili sílu a význam místa, což se také promítlo do jejich výtvoru. Jak dlouho dělala obryně společnost muži s kyjem? Bylo to setkání opravdu letmé, po dvou dnech byla opět srolována a její podoba zůstala jen ve vzpomínkách a na leteckých snímcích obou obrů.
Článek převzat se svolením z Archeologických rozhledů – AR a serveru Archeologica (http://www.archaeologica.cz/main.html)
