***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Samozřejmě, že k větší frekvenci válek je potřebná určitá hustota zalidnění, aby na sebe jednotlivé skupiny mohly vůbec narazit. Dále se uvádí, že je také třeba, aby existoval majetek, o který by mělo smysl bojovat (tedy věci, které jdou skladovat a přenášet, např. mouka, v mnohem menší míře maso). V těchto úvahách se pak válka spojuje ve větší míře až s neolitem. Jenže zde existují mnohá ale: Tak třeba – vždycky bylo přece oč bojovat, totiž o ženy. Nedá se také říci, že by etnika, která antropologové zastihli před vynálezem zemědělství, byla nějak mírumilovná. V úvahách tohoto druhu lze pokračovat téměř libovolně dlouho.
Robert L. O´Connell se na problém počátku válek dívá naopak způsobem méně spekulativním, který je přístupnější archeologickému zkoumání. Zastává názor, že na růst mezilidských střetů můžeme usuzovat od doby, kdy se objevily specializované zbraně pro boj s jinými lidmi.
Podle O´Connella je první takovou zbraní zřejmě palcát. Tato zbraň se nehodí pro lov zvířat (ta mají většinou relativně vyztuženou lebku, byla lovena spíše oštěpy či šípy a lovci se k nim stavěli spíše z boku než čelem), ale dobře se jím rozbíjejí lebky nepřátel. Obyčejný kámen uvázaný na klacek má v tomto ohledu smrtící účinky. Palcát na dochovaných reliéfech svírá v rukou už sjednotitel Egypta Narmer a vytlouká jím zajatcům mozky z hlavy, zbraň je však podle všeho o několik tisíciletí starší. Zbytky palcátů byly nalezeny v Catal Huyuku (anatolský neolit, cca 6000 př. n. l.). Právě do této doby řadí O´Connell tedy počátky války jako činnosti systematické, i když nikoliv ještě zrod bojovníků jako specializované profese. Uvádí také, že velký význam měla domestikace koně, která umožnila vznik pohyblivých skupin pustošících široké okolí (a kromě mobility schopných také přepravovat kořist). Na Předním východě vzrostla frekvence válek po roce 5500 př. n. l. velmi výrazně. (ovšem opět jedno ale – Aztékové, obyvatelé oblasti, kde žádná tažná zvířata nebyla známa, také nebyli právě mírumilovní a dokázali vést války velmi efektivně)
Smrtící účinky palcátů byly překonány až kovovými přilbami. Dva milimetry silný měděný plech vyztužený kůží už dokáže rozložit úder palcátu těžkého 2 kilogramy (údajně testováno experimentálně). Ani různá vylepšení, např. zdrsnění hlavy palcátu, nedokázalo už situaci zvrátit. V době kovů tak palcátu postupně zůstal jen symbolický význam, který nakonec vede až k přeměně této zbraně v královské žezlo.
Spolu s prvními útočnými zbraněmi má smysl pátrat i po prvních hradbách (ty se asi také nebudovaly proti vlkům). Catal Huyuk už byl opevněn, otázkou je, jaký význam mělo kolem roku 9000 př. n. l. opevnění Jericha. Kromě obranných funkcí se zde uvažuje i o tom, že příslušné „hradby“ měly sídliště chránit spíše před sesuny půdy (jakési terasy). Věže pak v této interpretaci sloužily jako zásobárny obilí. Nicméně se těžko ubránit dojmu, že „obranná“ interpretace je nejjednodušší.
Zdroj: Robert L. O´Connell: Duše meče, BB/art, Praha, 2004
Poznámka: Redakční úprava českého vydání není bohužel vydařená.
