Paměť se mj. někdy rozděluje na sémantickou a epizodickou: sémantická je neosobní, představuje znalosti, epizodická paměť má příslušnou informaci navíc zasazenou do konkrétního místa a času („zážitek“). Není úplně jasné, nakolik se obě kategorie mohou překrývat, zda jedna je podmnožinou druhé apod. Každopádně, jak se dá dopředu odhadnout, vnímání vlastního těla bude souviset s pamětí osobní – epizodickou.
Viz také: Paměť osobní a neosobní
Jedna věc je, že lidé, kteří nevnímají své tělo, jsou prostě „divní/narušení“ – může jim tedy divně fungovat i paměť, aniž by zde ale existovala kauzální spojitost. Nový výzkum se proto zaměřil na jinak zdravé dobrovolníky, kteří byli do stavu odtělesnění přivedeni uměle. Dobrovolníci dostali brýle pro virtuální realitu, sluchátka a další rozhraní, následoval rozhovor (záměrně výstřední). Pak byla ještě situace modifikována tak (jak konkrétně?), aby se přidala iluze, že dotyční jsou mimo tělo. Kontrolní skupina absolvovala s brýlemi, sluchátky atd. stejný rozhovor.
Za týden byli dobrovolníci dotazováni na onen pohovor a – jak se dalo čekat – kontrolní skupina si vše pamatovala lépe. Pokus vzpomenout si byl navíc doprovázen skenováním mozkové aktivity (fMRI). Obě skupiny se přitom lišily aktivitou v oblasti, která je právě dávána do souvislosti s epizodickou pamětí (Konkrétně: u první skupiny při pokusu vzpomenout si nebyl aktivován hipokampus). Emoce spojené se vzpomínkami na původní pokus byly u obou skupin nicméně identické, obě skupiny vyvíjely stejné úsilí si vzpomenout. Neznamená to, že lidé „bez těla“ by si z rozhovoru nepamatovali nic, ovšem jejich zážitky byly fragmentární.
Uspořádání pokusu mělo vyloučit samotný vliv pobytu ve virtuální realitě, proto kontrolní skupina měla také brýle a sluchátka. (Jak by to dopadlo bez toho?)
Výzkum byl proveden ve švédských institucích Karolinska Institutet a Umea University, výsledky publikovány v Proceedings of the National Academy of Sciences.
Zdroj: MedicalXpress.com
Poznámky a náměty k úvahám:
– Může vnímání těla nějak souviset s otázkou pamatování snů?
– Zřejmě to není argument třeba proti fungování člověka v podobě softwaru, spíše z toho ale vyplývá potřeba nějaké „ohraničené“ reprezentace typu avatara?
– Co samotné zapamatování si neosobní informace, které by dotyčný v rozhovoru řekl?
– Když se člověk zahloubá do četby/filmu, také přestane vlastně vnímat své tělo, samotné informace si pak ale pamatuje, ba i spíš lépe (?).
