Související články:
Tolkienovské pátrání po havranech a krkavcích
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/F1EC1F86319C1B00C1256E970048FD65?OpenDocument&cast=1
Všechno, co jste chtěli vědět o havranech
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/4FD0FE94BEAE9031C1256EC100605B1C?OpenDocument&cast=1
Etymologie havranů na tisíc a jeden způsob
Klasická latina
Římané podle klasických filologů rozlišovali tři „druhy“ krkavcovitých ptáků, jejichž jména byla odvozena od pravděpodobného pie. citoslovce *kor [7]:
· cornīcula — „malá vrána, kavka“ (!);
· cornīx — „vrána“;
· corvus — „havran, krkavec“ (!).
Stejné obecné pojmenování havranů a krkavců tedy, jak se zdá, není jen problém dnešní angličtiny.
Zoologové každopádně převzali z latiny termín corvus pro společné rodové označení krkavce (Corvus corax), havrana (Corvus frugilegus), vrány (Corvus corone) i kavky (Corvus monedula). Odkud vzali rozlišující druhová jména krkavce a vrány, bude vidět z následující kapitoly.
Klasická řečtina
Také staří Řekové měli dva termíny odvozené od stejného pie. kořene *kor [6]:
· korax — „krkavec, havran“ (!);
· koróné — „vrána“.
Oba tyto výrazy použili zoologové — v latinizovaných formách corax, corone — jako druhová jména krkavce a vrány (viz výše).
Pokud by snad mělo jít o to (jakože se stále domnívám, že o to vůbec nejde!), jestli korax znamenalo původně spíše „krkavec“ nebo spíše „havran“, srovnej k tomu další kapitolu!
U Germánů
„Problém“ známý dnes většině českých expertů na havrany a krkavce, ať už v přírodě nebo v literatuře, představuje anglické slovo raven [reivn] — překládané většinou slovníků jako „havran, krkavec“ (či v obráceném pořadí). Specifičtější anglický výraz pro havrana je rook [ruk], jako ekvivalent českého slova „vrána“ se zpravidla uvádí crow [krou]. Podívejme se, co k těmto slovům říkají renomované anglické výkladové a etymologické slovníky:
· crow — „jakýkoli z různých velkých, obvykle zcela leskle černých, stromových ptáků příbuzných sojkám“ [10] (Poznámka: Z takovéhle definice by jeden opravdu zaplakal — ale musíme se smířit s tím, že přirozené jazyky jsou právě proto „přirozené“, že právě takhle objektivně fungují, bez ohledu na to, jestli např. nějaký zoolog vysvětlí, že je to úplně jinak!); „černý mrchožravý pták, Corvus“ [5] (to tedy vypadá, že crow je zcela obecný název všech ptáků rodu Corvus, srovnej k tomu i výklad slova rook níže — nicméně je to zároveň uváděno jako ekvivalent řeckého koróné [5]); etymologicky se odvozuje od starého západogermánského imitativního slovesa *krāwan = „krákat“; blízce příbuzné je např. německé slovo Krähe, ve slovnících uváděné jako ekvivalent českého „vrána“ [1] [9]; zajímavé přitom je, že evidentně prakticky stejně utvořené irské crú je do angličtiny překládáno raven (!) [5] (Stejně jako polské kruk — podle [4] „havran“…);
· raven — „jakýkoli z krkavcovitých ptáků, zejména Corvus corax“ [10]; „velký černý pták s chrčivým hlasem, Corvus corax“ [5] (zde to tedy vypadá, jako by v britském, nebo ještě lépe oxfordském, tj. velmi tradičním, pojetí byl význam slova raven užší, opravdu odpovídající jen českému krkavci, zatímco v americkém, modernějším, pojetí je širší — ale pozor: v [5] se zároveň uvádí raven jako ekvivalent latinského corvus a řeckého korax!); etymologicky se odvozuje od pragermánského *hraban- / *hrabnaz, opět imitativního původu; blízce příbuzné je německé slovo Rabe, rovněž ve slovnících překládané „havran, krkavec“, aniž by byl pro havrana nebo pro krkavce nabízen jakýkoli jiný možný německý výraz [1] [9]; většina indicií tedy nasvědčuje tomu, že už pragermánské slovo *hraban- / *hrabnaz mohlo označovat havrana i krkavce (stejně jako latinské corvus a řecké korax) (Možná označovalo v každé době a zemi toho z těchto dvou ptáků, který tam a tehdy byl běžnější — ?);
· rook — „černá evropská ,vrána‘ (! — v orig. crow), Corvus frugilegus“ [10]; „černý pták s hrubým hlasem, of the crow kind (Tuto frázi cituji v originálním znění, protože její překlad do češtiny není jednoznačný: může znamenat (doslova) „z rodu ,vran‘ “, ale také (prostěji) „na způsob vrány, podobný vráně“…)“ [5]; etymologicky se odvozuje od pragermánského *hrōkaz.
Zdá se, že pragermánské slovo *hrōkaz, od kterého vývojově pochází anglické rook, mělo nejbližšího příbuzného v řeckém korax: *hrōkaz má pie. předlohu *krākos — a to lze stejně jako korax odvodit od citoslovce *k(o)rāk (s variantami danými různým přízvukováním ap.; koneckonců ani to ptačí krákání není vždycky stejné, je tedy snadno pochopitelné, že i lidé dorozumívající se v zásadě jednou řečí ho mohli slyšet a napodobovat různě). To by ovšem víceméně znamenalo, že pie. varianty podstatného jména odvozeného od kořene *k(o)rāk- (*korāks, *krākos ap.) mohly označovat prakticky jakéhokoli krkavcovitého ptáka a přesnější význam získávaly až v jednotlivých oddělujících se indoevropských jazycích.
U Slovanů
Mezi dnešními českými jmény krkavcovitých ptáků patří bezpochyby k nejstarším slovo vrána — s těmito ekvivalenty v jiných slovanských jazycích: polsky wrona, rusky voróna, srbsky/chorvatsky vrana. Toto jméno ženského rodu mělo dříve v řadě slovanských jazyků běžně používaný protějšek rodu mužského: staročesky vran, staroslověnsky vranъ, rusky dodnes vóron — s významem „havran“ [8] [2], ale přinejmenším v dnešní ruštině i „krkavec“ [2]. Původ obou těchto podstatných jmen je stejný jako u českého přídavného jména vraný (rusky voronój ap.) — původní význam je nejspíš prostě „černý jako uhel“ [8], takže jde pravděpodobně o tabuové pojmenování ptáků asociovaných se smrtí, i když někteří etymologové naopak soudili, že název jednoho z ptáků byl prvotní a označení barvy odvozené [3].
Zřejmě o něco novější české slovo havran má také mnoho příbuzných: v polštině gawron (V této souvislosti se může jevit zajímavé, že kapesní slovník [4] má pro havrana ve své česko-polské části jen výraz gawron, ale v části polsko-české naopak obsahuje jen slovo kruk, v srbštině/chorvatštině gavrân (Stříška by měla označovat dlouhou výslovnost.), a dále řadu podobných slov s k na začátku — kâvran ve slovinštině, kavran v srbštině/chorvatštině, kávoron v ukrajinštině a kóvarnis v litevštině. Obecně se soudí [3] [8], že část této skupiny slov začínající na k je původnější a zřetelněji v sobě skrývá někdejší složení ze základů slov kavka a vran/vrána (předpokládá se praslovanské *kavornъ ← *kavo-vornъ). Argumentem podporujícím takový výklad může být litevské slovo kóvas, překládané do češtiny rovněž „havran“. V dávné baltoslovanštině podle toho mohlo existovat slovo *kāvos schopné označovat (podle okolností) havrana i kavku.
Literatura
[1] AUTRATA, F. V.: Nový kapesní slovník jazyka českého a německého s mluvnicí. 5.–6. vyd. Praha 1929.
[2] KOPECKIJ, L. V. — LEŠKA, O. a kol.: Rusko-český slovník. Praha 1978. 2 sv.
[3] MACHEK, V.: Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha 1971/1997 (fotoreprint).
[4] OLIVA, K. — KULOŠOVÁ, M. — SVOBODA, J. Z.: Polsko-český / česko-polský kapesní slovník. Praha 1963.
[5] ONIONS, C. T. (ed.): The Oxford Dictionary of English Etymology. Oxford 1966.
[6] PRACH, V.: Řecko-český slovník. Praha 1993.
[7] PRAŽÁK, J. M. — NOVOTNÝ, F. — SEDLÁČEK, J.: Latinsko-český slovník. Praha 1948.
[8] REJZEK, J.: Český etymologický slovník. Voznice 2001.
[9] ŘEŠETKA, M.: Německo-český / česko-německý slovník. 3. přeprac. vyd. Olomouc 1997.
[10] Webster’s Encyclopedic Unabridged Dictionary of the English Language. New York 1996.
Poznámka Pavel Houser: Vzhledem k možným problémům se zobrazováním fontů a různých typů písma na www nabízíme článek také ve správném formátování jako doc a rtf.
