Ani Sultán ani Tyrl nejsou jména česká, jak je na první pohled zřejmé. Tyrl je asi původně Tierl, zdrobnělina z Tier, znamená tedy „zvířátko“ a je to jméno německé. A Sultán je jméno původu tureckého, znamená tu „pán“.
Turecká jména se psům dávala z tradice, zřejmě od dob tureckých válek v 17. století. Pes totiž tehdy nemohl dostat křesťanské jméno jako člověk (na rozdíl od pejsků našich, kteří mají jména vznešená, proti nimž vypadají naše lidská jména někdy až šedě a obyčejně). Kromě jména Sultán to bylo aspoň ještě jedno jméno tureckého původu a to přežilo až do začátku minulého století. Je to Alí (obyčejně v podobě Alík). Alí v turečtině znamená „vznešený“. Ale babička sama vzpomínala, že jejich pejsek doma, v době jejího mládí, měl ještě české jméno Chlupáček. Pan myslivec, který se stavoval na Starém bělidle na kus řeči, měl psa Hektora, a psi paní hraběnky se samozřejmě jmenovali vznešeně Diana a Amina (jméno Hektor je řecké, Diana latinské).
A tak je i na jménech psů z ratibořického údolí vidět, jak původní česká byla vystřídána „modernějšími“; ta však už česká nebyla.
Úryvek z knihy
Dušan Šlosar: Tisíciletá. Titul vyšel v nakladatelství Dokořán, http://www.dokoran.cz
Poloplátěná vaz., 42 ilustrací, 112 stran
Anotace vydavatele:
Tisícileté dějiny češtiny i různé perličky a kuriozity s nimi spojené vypráví jeden z největších odborníků v tomto oboru. V druhém dílu volné řady knih o češtině se dozvíte nejen, odkdy v češtině existuje hláska h či jak vzniklo tělocvičné názvosloví, ale také že Alík pochází z turečtiny, co je vlastně úřední šiml nebo že páteř byla původně modlitba. Spletité cesty vývoje češtiny přibližuje autor v krátkých kapitolách, z nichž každá se opírá o jedno zajímavé slovo či jazykový jev a vypráví o jedné z peripetií, kterými čeština za dobu své existence prošla. Ilustracemi doprovodil Jan Steklík.
