***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Slovo „jedlictví“ je prostě nádherné. Samotná porucha pro postiženého samozřejmě až tak zábavná není, protože vede, když nic jiného, k přírůstku na váze. V článku, ze kterého zde vycházíme, je ovšem tato porucha popsána i ve velmi bizarní podobě.
Nejprve „normální“ noční jedlictví. To se nepřekvapivě projevuje tak, že se člověk v noci probudí a aby v klidu znovu usnul, vyplení ledničku či spíž. (Nezaměňovat se syndromem nočního pijáctví: to je jiný problém, i když renesanční jedinci mohou jistě obé úspěšně kombinovat.) Tímhle do určité míry trpí značná část populace. Netřeba dodávat, že za těchto podmínek se příliš nedodržují ani zásady zdravé výživy.
Pak je zde ovšem bizarnější verze nočního jedlictví kombinovaná s náměsíčností, označovaná jako NSRED. Jedná se o poruchu vědomí, nemocní si svého nočního řádění ráno nebývají vědomi. „…bývají udiveni nad tím, co v lednici nebo ve spíži ubylo, proč jsou umazáni od čokolády, proč mají v lůžku plno drobků či jiných zbytků jídla…“
Komplikací tady může být i to, že v somnambulním stavu si lze při přípravě jídla snadno ublížit, způsobit požár, nebo sníst či vypít něco, co k požívání vůbec není určeno.
Zdroj: Faltus, F. : Syndrom nočního jedlictví, Česká a slovenský psychiatrie, 2007/6
Příběh nočního jedlictví podle Woodyho Allena:
…nemohl jsem usnout kvůli pečenému kuřeti v ledničce, na něž jsem měl podle mého názoru právo. Čekal jsme, až žena usne, a pak jsem se po špičkách přikradl do kuchyně. … Najednou se místnost zbarvila do jasně oranžova. Nejdříve jsme si myslel, že mě žena přistihla, jak v noci jím, a podpálila dům.
(Woody Allen: Vedlejší příznaky, Odeon, Praha, 1985, povídka Hrozba létajících talířů)
Noční jedlictví v somnambulním stavu by se jistě dobře uplatnilo např. v béčkových hororech… Na reálnou existenci této poruchy by se možná šlo vymlouvat v případech, kdy jde o jedlictví vědomé.
