Roku 416 př. n. l., když byla peloponéská válka přerušena a mezi Spartou a Athénami existoval alespoň formálně mír, se Athéňané rozhodli podrobit své moci ostrov Mélos, doposud neutrální. Přinášíme několik citátů z jednání, které vedli Athéňané se zástupci ostrova Mélu…
Athéňané se nejprve pokusili přesvědčit mélské, aby se jim poddali dobrovolně.
"Nehodláme pronášet mnoho dlouhých řečí, vyzdobených krásnými slovy… Také si nemyslíme, že byste nás chtěli přesvědčit námitkami, jako že jste nám nijak neublížili… Spravedlnost dochází podle lidského výkladu uznání jen tehdy, jsou-li donucovací prostředky na obou stranách stejné. To však, co je dosažitelné, provádějí mocní, a bezbranní povolují… Jsme zde, abychom přispěli k rozkvětu svého panství."
"Jak by nám mohlo prospět upadnout v porobu a vám, abyste se domohli panství?"
"Protože pro vás by bylo lepší podat se, než dojde k nejhoršímu, my bychom zase získali tím, že bychom vás nepřivedli vniveč."
"Nemohli bychom být v klidu přáteli?"
"Nám neškodí vaše nepřátelství tolik jako vaše přátelství – to totiž pokládají naši poddaní za důkaz naší slabosti, vaše nenávist je pro ně naopak důkazem naší moci… Proto nám ulehčíte svým podrobením naše postavení, i bez ohledu na to, že rozšíříme své panství."
"Máme důvěru v přízeň bohů, že nepodlehneme, protože my, bohabojní, se chápeme zbraní nikoliv proti spravedlivým."
"Co se týče přízně bohů, nepochodíme špatně ani my… Uznáváme totiž, že bozi snad podle našeho domnění vládnou; naproti tomu víme naprosto určitě, že lidské síly ovládají vše, co mohou zmoci… uradíte-li se rozumně, nebudete pokládat za nečestné, že skláníte šíji před obcí jednou z nejmocnějších."
Mélští doufají, že jim přijdou na pomoc Sparťané a odmítají podmínky.
Athénští poslové uzavírají: "Pokládáte za jistější budoucnost než to, co vidíte před svýma očima. Ježto jste, spoléhajíce slepě v Lakedaimonské, v štěstí i v nejisté naděje, vydali vše v sázku, také všeho pozbudete."
(Zdroj: Thukydides: Dějiny peloponéské války, Praha, Odeon, 1977)
Došlo k válce. Mélos se bránil a zdálo se, že obléhání se protáhne. Když však Athéňanům došly posily, museli se vzdát. Athéňané muže popravili a zbytek obyvatelstva prodali do otroctví.
(Zdroj: Jiří Frel: Od tyranů k Sokratovi, Mladá fronta – edice Kolumbus, Praha, 1969)
Poznámka: Český spisovatel Karel Michal (Gypsová dáma, Bubáci na všední den) napsal na toto téma hru ve svém švýcarském exilu po roce 1968. Byla však tehdy i ve Švýcarsku shledána politicky nepřijatelnou a ve švýcarské televizi odvysílána nebyla (důvod oné nepřijatelnosti zřejmě spočíval ve skepsi, se kterou Michal nahlížel na athénskou demokracii).
