Komiksová řada Portálu se rozrostla o další titul. Sled obrázků a krátkých komentářů si tentokrát vzal na mušku Platóna, charakterizovaného hned v úvodu jako zřejmě největšího filosofa všech dob. Jakým dojmem kniha působí a komu ji doporučit?
V první řadě se musím přiznat, že jsem se u textu často smál. Humor je to přitom velmi jemný, využívající především reálií starořeckých sympózií – i když má komiksová forma zřejmě být především úvodem pro ty, kdo dosud od Platóna nic nečetli, přesto je otázkou, zda titul nakonec neocení především fajnšmekři, kteří si dokáží náležitě vychutnat řadu odkazů a narážek.
Za druhé, autoři se věnují především o Platónově filosofii a odpustili si možnost bulvarizovat celé téma tím, že by např. podrobně líčili homosexuální vztahy, které byly v té době ve vyšších řeckých vrstvách zcela běžné.
Popis filosofova díla je celkem vyvážený, zahrnuje tedy široké spektrum témat od politologických otázek po teorii poznání a metafyziku. V posledním případě se vše samozřejmě točí kolem ideálního světa forem, které jsou dávány do protikladu s hmotnou realitou. Možná stálo za to zdůraznit Platónovu nauku o idejích jako skutečně zásadní problém, který se v té či oné podobě vynořuje stále znovu – ve středověku například ve sporu mezi univerzalisty a nominalisty, v současnosti je zase velmi silně přítomen v kosmologii, kvantové i relativistické fyzice (viz představu vesmíru jako jediného možného logicky bezrozporného systému, Tegmarkova katedrála, diskuse o interpretacích principu neurčitosti apod.). Jinak řečeno, je svět opravdu v hloubi své podstaty popsatelný podle jakéhosi "vzorce" (matematického, logického, estetického či etického?), nebo primárně existují pouze jednotlivé fenomény, jimž my tu úspěšněji a tu méně úspěšně přiřazujeme jakési vlastnosti a kvality? Platón zřejmě jako první přivedl tuto závažnou otázku k samostatnému životu.
Nauka o idejích je v textu popsána jako něco, o čem se předpokládá, že to bude pro čtenáře nepochopitelné; dokonce se uvádí, že její vznik souvisel s určitými speciálními vlastnostmi staré řečtiny. Osobně musím přiznat, že jsem již těmito koncepcemi natolik "poznamenán", že mi vidění světa jako pouhého projevu abstraktních idejí a rovnic přijde naopak naprosto přijatelné a velmi plodné i z hlediska vědy. V tomto smyslu patřil k platonikům i třeba Einstein a dialog Timaios s jeho představou o tom, že celý svět je matematický, inspiroval i Galiea, Descarta a další zakladatele novověké vědy (což je v publikaci rovněž zmíněno).
Čtenář knihy získá přehled o obsahu hlavních Platónových dialogů. Samozřejmě zdaleka ne o všech, probíraným jádrem je Ústava, Zákony, Timaios, Symposion, Menón, Faidón a dialogy se sofisty (Protágoras aj.). Vytknout lze snad to, že autoři neupozorňují na fakt, že Platón je ve svých textech velmi často ironický (např. nauka o převtělování duše ve Faidónovi není míněna tak docela vážně a jedná se spíše o slovní hru).
Naproti tomu autoři podlehli pokušení vylíčit Platóna jako nějakého divotvůrce, nepustili se na základě Timaia do atlantománie a vcelku věrně se jim podařilo předat myšlenkový odkaz jako logika a racionalisty, který klade otázky, generuje hypotézy a váží definice tak dlouho, dokud všichni nejsou úplně opilí a není čas jít spát :-).
Otázkou jen zůstává, zda knihu doporučit spíše jako "úvod do Platóna" a nebo jako poznámky pro "fajnšmekry". Autoři upozorňují, že pro lidi nezvyklé na filosofické texty může být četba Platóna vcelku frustrující záležitostí. Kdo se toho obává a přesto pociťuje potřebu nějakého shrnutí Platónovy filosofie, nechť sáhne po této knize. Ačkoliv z jedné knihy samozřejmě nezíská přehled o vývoji evropské filosofie jako takové (kniha se prakticky nezaobírá novoplatonismem ani dalšími vývojovými peripetiemi, naťuknut je pouze Aristoteles), stojí za to z našeho komiksu uvést ještě jeden citát: "Celá západní filosofie je řadou poznámek k Platónovi."
(Dave Robinson, Judy Groves: Platón, Portál, Praha, 2002, 180 stran, 199 Kč, http://www.portal.cz)
