Skutečně je tomu tak. Kniha Dobrodružství lásky – řecký román přináší několik případů antického románu z doby helénistické a římské. Těchto případů je poměrně málo, z doby starší ale k dispozici nemáme vůbec nic. Dnes by se tato díla pokládali za literaturu pokleslou, asi na úrovni harlekýnek/ženské četby: láska a odloučení, do toho různý mix zázraků a mystiky, zkoušená věrnost a na závěr šťastné shledání. Druhým, ještě ale méně frekventovaným žánrem, byl jakýsi „cestopis“, a to mnohdy značně fantaskní. Odtud zřejmě vede cesta k Příběhům tisíce a jedné noci i k moderní scifi.
O pozadí vzniku románu bohužel moc nevíme. Obyvatelé antického světa byli ve značné míře gramotní, není ale jisté, co si pod tím představit. Základní znalost čtení a psaní nestačí k tomu, aby si člověk mohl vychutnávat četbu. Poezie a drama se předváděly veřejně, filozofické spisy byly přece jen určeny elitě. Kdo četl řecký román, to netušíme (vrstvy z lidu? to, že nám to dnes přijde jako čtení pro ženy, znamená, že to tak fungovalo i tenkrát? snad tehdy bylo již tolik gramotných lidí, aby se původně ústně vyprávěné příběhy začaly zapisovat?).
Epický a současně prozaický útvar do té doby scházel, klasické členění literatury na žánry román ani povídku vůbec nezná. „Dobrodružná literatura“ se psala jako epos či drama-tragédie. V próze se tvořily alegorie, filozofické spisy nebo odborná pojednání – k epice měly snad nejblíže značně rozkošatělá tehdejší historická pojednání, ta však nepopisovala fiktivní hrdiny (i když si třeba v jednotlivostech autoři mohli vymýšlet). Tím, že román popisuje něco, co se „neodehrálo, ale odehrát mohlo“, by měl nejblíže ke komedii (a částečně poezii, s níž řecký román spojoval erotický prvek).
Existuje i teorie, podle níž má řecký román původ někde v Orientu, např. v některých příbězích ze starého Egypta („původní“ Sinuhet) nebo Mezopotámie. Skutečně mají mnohé prvky řeckého románu „orientalizující“ charakter, často však jde jen o místo děje a vlastní text naopak zdůrazňuje kulturní hodnoty Řeků ve srovnání s barbary.
Objevila se také hypotéza, že řecký román je nějakou reakcí na mysterijní kulty, které v helenistické a římské době vytlačovaly tradiční náboženství. Dokonce může obsahovat i nějakou hlubší, „zasvěcující“ vrstvu, pro to však nemáme přesvědčivější doklady. Asi šlo spíše o literaturu, která měla bavit nebo „utěšovat“.
Shrnuto, v tom, jak vznikl román, se dosud pořádně nevyznáme.
Antologie Dobrodružství lásky – řecký román I, překlad kolektiv autorů, předmluva Růžena Dostálová, Arista a Baset 2001
Poznámka: Předmluva ke knize je mnohem zajímavější než samotná díla.
