pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Zdá se vám, že písmena, čísla nebo tóny mají barvu? Synestézie, nepatřičné smyslové spojení, bývá na jednu stranu věc dobře uplatnitelná v umělecké tvorbě, v „tvrdé“ podobě jde ovšem o poruchu vnímání blížící se smyslovým halucinacím.
Jeden ze zajímavých případů synestézie představuje „chuť slov“ – nejde přitom o představu spojenou třeba s názvy jídel, ale o pocit chuťového vjemu tam, kde pro to není na pohled žádný důvod. Takže, jak uvádí New Scientist, při slově mountain se synestetikovi vybaví chuť šunky…
Zatím otevřenou otázkou bylo, zda co se týče „chuti slov“ existují nějaké zákonitosti. Je asociovaná chuť spojena spíše se zvukem, nebo s významem konkrétního slova? Dosud se předpokládala první možnost. Pokud synestetik pociťoval všechna slova jako plná chuti, pak mu splývalo třeba „mince“ a „prince“ (přičemž v logičtější verzi by obě slova měla třeba kovovou příchuť).
Výzkum, který provedli Julia Simnerová z University of Edinburgh a Jamie Ward z University College London, ale ukazuje, že takhle to fungovat nemusí. Pokusným synestetikům byly ukazovány pouze obrázky, k vyslovení slova vůbec nedošlo (navíc, pokud uvidíte třeba altán, můžete vyslovit celou řadu slov). Obrázky byly ale asociovány s chutí stejně jako příslušná slova – gramofon s holandskou čokoládou, jak uvádí článek :-). Z toho by vyplývalo, že rozhodující pro chuťovou asociaci není zvuk, ale význam slova.
Zdroj: New Scientist
Poznámka: V jedné staroegyptské báji paní, která neuměla číst, získala přístup k textu tím, že se svitek s hieroglyfy polil pivem, které pak dotyčná vypila. Synestetici mají „chuťové písmo“ k dispozici neustále. Jaké mají pocity při čtení knih?
