Již mnohokrát jsme na Science Worldu probírali otázku, jak rozpoznat existenci vědomí. Pravděpodobně zkonstruujeme brzy systémy, které se budou chovat inteligentně. Pokud bychom se drželi logiky Turingova testu “když nepoznáte rozdíl mezi reakcemi počítače a člověka, máte před sebou skutečně umělou inteligenci”, otázku lze pokládat za vyřešenou. Ale co když nás zajímá, zda umělý systém má skutečně vědomí?
První odpověď: máte stejný důvod to předpokládat jako v případě ostatních lidí. Ani tam nemáte žádnou jistotu, veškeré důkazy jsou založeny pouze na základě podobnosti s vámi samými. Je docela dobře možné, že kromě mě (či vás :-)) je celý svět obydlen pouze ne-vědomými automaty, nemáme žádnou šanci to poznat.
Nicméně taková odpověď není příliš uspokojivá. Můžeme vysvětlit vědomí evolučně (například: hodilo se nám pro předvídání budoucnosti, pro schopnost odhadovat záměry druhých apod., viz také koncepce mozku jako kvantového nebo kombinace sériového a paralelního počítače, vědomí jako obsah krátkodobé paměti obdobné RAM), tím jsme se ale stále nedostali k jeho přítomnosti či nepřítomnosti u počítačů.
Paul Thagard ve své učebnici kognitivní vědy uznává, že problém ještě není vyřešen. Nejblíže se dostaneme zřejmě po malých krůčcích. Takto se například Crick pokusil částečně úspěšně popsat, co je to zrakové vědomí.
(Zdroj: Paul Thagard: Úvod do kognitivní vědy, Portál, Praha, 2001, http://www.portal.cz)
František Koukolík k celému problému také dodává, že bychom měli otázku vědomí řešit po malých krocích. Kromě člověka bychom měli analyzovat pouze živočichy nám nejpodobnější, nemá smysl trávit čas neplodnými úvahami třeba o vědomí u hmyzu. Metafora, že jde o operační systém nad funkcemi, které mají k dispozici i ostatní živí tvorové, se v tuto chvíli jeví jako poměrně nosná.
