Poznámka Pavel Houser: Následující seriál vycházel v roce 2007 v časopisu Business World. Na Science Worldu zveřejňujeme verzi textů před redakčními úpravami. Aktuálnost údajů je samozřejmě ovlivněna ročním zpožděním od původního vydání, nicméně i tak se domnívám, že seriál zde stojí za zveřejnění.
Lenovo, dříve Legend Group, je největší počítačovou firmou v nejlidnatější zemi světa. Koupí divize osobních počítačů společnosti IBM, která byla ukončena před dvěma lety, se Lenovo stalo třetím největším výrobcem osobních počítačů na světě.
Když začaly v roce 2004 prosakovat na veřejnost zprávy, že se čínská firma Lenovo Group chystá převzít divizi osobních počítačů největší technologické firmy světa, americké společnosti IBM, byl to pro mnohé bezmála šok. Běžní uživatelé počítačů, kteří nesledují dění v oblasti IT, nevěřili svým očím, ba domnívali se, že jde o vtip, řada analytiků nad tím kroutila hlavou. Byla to bezesporu jedna z největších zpráv roku v oblasti IT a svým způsobem i určitý přelom v historii osobního počítače. To, že se IBM stahuje z odvětví, které před čtyřiceti lety otevřela a jemuž udávala další téměř tři desítky let směr, se zdálo neuvěřitelné, zvláště posuzoval-li člověk tuto akvizici nikoli na základě prostých ekonomických čísel, ale prizmatem emocí. Přesto nešlo o nic jiného než o logický a promyšlený krok, a to jak ze strany IBM, tak i Lenova.
Legend Group
Společnost Lenovo byla pod názvem Legend Computer založena roku 1984, tři roky po zavedení prvního IBM PC na trh. U jejího zrodu stálo jedenáct pracovníků Čínské akademie věd, v jejichž čele stál Liou Čchuan-c’, který se stal prvním ředitelem této napůl soukromé, napůl státní společnosti. Cíl byl jasný: výroba a prodej osobních počítačů. Nejprve šlo o pouhý prodej. Zakladatelé firmy totiž nejprve díky svým konexím vytvořili distribuční sítě, které jim umožnily prodávat v Číně osobní počítače světových značek. Jednalo se zejména o výrobky Aceru a AST Research. Jakmile se prosadili na trhu a získali dostatečný kapitál a know-how, jak počítače kompletovat, ukončili smlouvy se svými partnery a namísto pouhého přímého prodeje vytvořili mohutnou montážní továrnu, aby využili svůj největší triumf, který se nabízel: levnou pracovní sílu.
Liou Čchuan-c’ proslul skvělými organizačními schopnosti (a zřejmě i dobrými známostmi v nejvyšších kruzích komunistické strany Číny). Jeho ambicí bylo vytvořit čínský počítačový gigant, „čínské IBM“, jak sám říkal. V polovině 80. let minulého století patřil tento muž k prvním čínským podnikatelům. K vybudování firmy takřka z ničeho mu ovšem výrazně napomohl prázdný čínský trh, hladový po počítačích, a jeho uzavřenost zahraničním prodejcům. Přesto se musel potýkat s konkurencí, jíž byly plně státní čínské firmy.
Tento handicap se projevil zejména na začátku 90. let, kdy Čína otevřela trh i přímým dovozcům zahraničních počítačových gigantů. Protože Legend Group byla částečně soukromou společností, neměla nárok na státní podporu jako státem vlastněné podniky, což ji značně znevýhodňovalo. K tomu, aby mohla konkurovat zahraničním společnostem, jí zase chyběl dostatečný kapitál. V nových podmínkách byl Liou bezradný a několik měsíců se zdálo, že Legend nebude moci čelit nové konkurenci, kterou představovaly společnosti, jako jsou Hewlett-Packard či IBM. V té době se na scéně objevuje mladý Jang Jüan-čching, aby firmu vyvedl z nastávající krize.
Jangova šance
Kdo byl tento mladý muž, který na zkušeného Lioua zapůsobil? Odkud se vynořil? Popravdě řečeno, ve společnosti nebyl neznámý, neboť měl za sebou již nejeden úspěch v řízení prodeje i výzkumné inženýrské divize.
Jang Jüan-čching prožil krušné dětství. Jeho rodiče byli lékaři, v době takzvané čínské „kulturní revoluce“ byli posláni na venkov, kde museli svou profesi vykonávat za strastiplných podmínek, přičemž byli placeni hůře než manuálně pracující dělníci. Žili v malém bytě v cihlovém domě, kde se ještě vařilo na otevřeném ohni. Jedinou hračkou, kterou Jang měl, byl pytlíček s kuličkami. Když byl starší, rodiče po něm chtěli, aby usilovně studoval. Janga zajímala literatura a psal sám poezii, ale otec mu na radu svého přítele doporučil, aby odjel do Pekingu studovat počítačové vědy. Po získání titulu Jang uvažoval, že se bude věnovat vědě, ale pak zahlédl v novinách inzerát s nabídnou práce v malé počítačové společnosti Legend Group. To ho zaujalo. Ačkoli měl vysokou kvalifikaci, začínal jako běžný prodejce. Brzy slavil úspěchy, díky nimž se stal vedoucím malého oddělení firmy. To mu umožnilo přímý styk s americkými manažery ze společností Hewlett-Packard a Sun Microsystems, od nichž si doplňoval nejen své odborné znalosti, ale i manažerské dovednosti.
Když se Legend v roce 1994 dostal na pokraj krize, přišla Jangova velká chvíle. Liu se zhroutil z přepracování a musel být hospitalizován. Do nemocničního pokoje si poté, co se jeho zdravotní stav částečně stabilizoval, zval vedoucí pracovníky firmy, s nimiž konzultoval strategické postupy, jak čelit mohutné zahraniční konkurenci. Jangovy znalosti počítačového průmyslu jej ohromili. Rozhodl se, že mu dá důvěru a učinil ho šéfem divize osobních počítačů.
Teprve devětadvacetiletý Jang Jüan-čching okamžitě pochopil, že dostal příležitost, která se v jeho životě nebude jen tak opakovat. Díky svým znalostem a průpravě v podnikovém marketingu se mu podařilo využít ji na sto procent. První věcí, kterou udělal, byla radikální změna obchodní strategie. Americké firmy měly sice kapitál, ale neznaly čínské prostředí a specifika tamního trhu. Jestliže Legend dosud prodával své počítače pouze přímo, unikala mu větší část zákazníků, lidí, kteří sice chtěli vlastnit počítač, ale prakticky nic o něm nevěděli. Z tohoto důvodu se Jang zaměřil na široké maloobchodní sítě, kde vyškolil prodavače, aby uměli zákazníkovi poradit a odpovědět na všechny jeho dotazy. Podle jeho předpokladů slavil u čínských spotřebitelů největší úspěch nízkonákladový, naprosto jednoduchý osobní počítač. (V té době se povětšinou prodával bez operačního systému, který si Číňané, stejně jako další software, běžně obstarávali načerno.) Druhou věcí byla modernizace. Jang si lépe než jiní uvědomoval, že počítače, které jeho společnost prodává, jsou na rozdíl od těch amerických a japonských zastaralé. Investoval proto do inovací a zefektivnil nákup jednotlivých komponent, aby se počítače Legend po technologické stránce vyrovnali těm, které nabízely americké společnosti.
Ne vše šlo hladce. Největší boje musel mladý Jang svést s lidmi z vlastní firmy. Zaměstnanci (mezi nimi i pár zakladatelů Legend Group), odchovaní komunistickým režimem, nesnadno přistupovali na západní manažerský styl, který se Jang ve společnosti snažil zavést. Situace se dokonce vyhrotila natolik, že ji musel uklidňovat sám Liou Čchuan-c’. Ten Jangovi domluvil, aby trochu polevil v tvrdosti, se kterou přistupuje ke svým podřízeným, zejména k vrcholnému managementu firmy. Jang se sice začal chovat diplomatičtěji, nicméně věděl, že aby společnost uspěla, musí čím dál více expandovat i na trhy za hranicemi Číny. A tam, jak si uvědomovat, Legend stále ještě neměl šanci.
Akvizice roku
Situace se obrátila, když se Jang Jüan-čching v roce 2002 dozvěděl, že IBM hodlá prodat svou divizi osobních počítačů. Bylo mu hned jasné, že koupě, jakkoli finančně náročná, by společnost nejen technologicky pozvedla na zcela novou úroveň, ale zároveň otevřela i přístup na celosvětové trhy.
V tom roce již nesl největší čínský výrobce osobních počítačů nový název Lenovo. Přejmenování nebylo rozmarem, stály za ním čistě prozaické důvody: firma se snažila proniknout na zahraniční trhy a jméno Legend bylo v řadě států již zaregistrované jinými podnikatelskými subjekty. Nový název společnosti vycházel ze svého původního jména Legend, přičemž latinské slovo „novo“ symbolizuje novátorství a inovaci. Změna jména souvisela se snahou proniknout na zahraniční trhy, která ovšem nebyla příliš úspěšná.
Jang přišel s odvážným řešením, jak si cestu na celosvětové trhy usnadnit. Koupit od IBM prodělečnou divizi výroby osobních počítačů. Když svou myšlenku předestřel správní radě, postavili se takřka všichni proti němu. Tento krok se jim jevil jako čiré šílenství. Jak může třímiliardová čínská společnost převzít gigantický americký desetimiliardový podnik? I Liou Čchuan-c’, který stál obyčejně na straně Janga, se vyslovil, že pokoušet se o akvizici divize IBM by bylo pro Lenovo příliš velikášské a riskantní.
Ale Jang se nevzdal. Získal pro svou vizi několik vlivných pracovníků, z nichž sestavil „přesvědčovací tým“. Chce se Lenovo stát globální společností, anebo zůstane pohodlně dřepět na svém písečku? Uskuteční-li Lenovo tuto transakci, zvýší výrobu počítačů čtyřnásobně a s předpokládanými dvanácti miliony počítačů se stane třetím největším výrobcem PC na světě, po Dellu a Hewlett-Packardu.
Taktika, kterou Jang zvolil, nakonec uspěla. Aby správní radu přesvědčil, obětoval dokonce i své místo výkonného ředitele, na které měl být vybrán člověk s patřičnými zkušenostmi, jehož jméno není na Západě neznámé – v prvním období, těsně po akvizici, se jím stal Stephen Ward, dosavadní šéf divize osobních počítačů IBM.
Nastala druhá fáze vyjednávání podmínek „akvizice roku“, která trvala třináct měsíců. Souhlas k převzetí divize musel dát americký výbor pro dohled nad národní bezpečností. Koncem roku 2003 už zpravodajské agentury chrlily zprávy o „neobvyklém obchodu“, který veřejnost vskutku překvapil. Společně s divizí osobních počítačů IBM (rodinu značek Think, která zahrnuje notebooky ThinkPad a stolní počítače ThinkCenter) získalo obchodní sítě, zaměstnance, moderní vývojová centra a velké množství patentů. Lenovo a IBM současně uvedly, že vytvoří alianci, v jejímž rámci bude IBM preferovaným poskytovatelem technických a finančních služeb pro výrobu počítačů společnosti Lenovo. Ta bude naopak preferovaným dodavatelem osobních počítačů pro firmu IBM, které umožní nadále nabízet podnikovým klientům úplný sortiment počítačů.
Na konci roku 2004 obě společnosti oznámily, že cena transakce dosáhne 1,25 miliardy dolarů. Společnost Lenovo na základě dohody, jejíž sjednání trvalo 13 měsíců, zaplatilo za divizi osobních počítačů 650 miliónů dolarů v hotovosti a 600 miliónů v akciích a převzalo dluh 500 miliónů dolarů, který tato divize IBM vytvořila. IBM získá ve firmě Lenovo podíl 18,9 procenta. Podle agentury Bloomberg se jednalo o největší akvizici ve Spojených státech, kterou provede čínská firma. Součástí smlouvy byla i dohoda, že výrobky převzaté divize ponesou ještě pět let logo IBM, než změní značku na Lenovo.
„Big Blue“, pro kterou se výroba osobních počítačů čím dál více stávala okrajovou záležitostí, ba dokonce přítěží, slovy svých čelních představitelů vysvětlila své rozhodnutí tím, že se hodlá soustředit na výrazně ziskovější oblast počítačových služeb. Lenovo, donedávna pro mnohé neznámá čínská firma, jejíž celosvětový tržní podíl dosud činil 2,2 procenta, se akvizicí stala globálním hráčem, třetím největším výrobcem osobních počítačů na světě.
Akvizici provázelo prohlášení obou společností, že považují transakci za své vítězství. Analytici, zejména ti na západní straně polokoule, přijali tato slova s rozpaky a na obchod pohlíželi se značným skepticismem, provázeným tu jízlivostí, tu skřípotem zubů. Osobní počítače se značkou IBM byly dosud v počítačovém světě zárukou kvality s dlouholetou tradicí, notebooky IBM ThinkPad byly odbornou veřejností považovány za nedostižný etalon… K zákazníkům legendární IBM, stvořitele fenoménu PC, patřili banky, státní správy a velké firmy. „Budou tito prestižní zákazníci i nadále kupovat IBM PC,“ tázal se Jiří Hlavenka, „když zjistí, že jej ve skutečnosti dělají Číňané? Počítač do korporací není komodita typu tričko nebo mikrovlnka.“ V podobně skeptickém duchu se nesla většina článků. Publicisté také poukazovali na kulturní odlišnost, která značně znesnadní sloučení čínské firmy s americkou.
Budování značky
Jang Jüan-čchian si pochybnosti nepřipouštěl. Ani nemohl. Prosadil svou koncepci rozvoje společnosti a nyní ji musel obhájit. To, že přenesl hlavní sídlo společnosti do New Yorku, aby vedení společnosti mohlo využívat zázemí nejvýznamnějšího finančního a burzovního centra, bylo tím nejmenším. Řízení operativního businessu rozdělil na dvě centra, do Pekingu a do Raleighu v Severní Karolíně. To bylo moudré rozhodnutí, protože aktivity v Americe mají jiný charakter než činnost v samotné Číně, kde koncern vyrábí kromě počítačů servery, kapesní počítače, mobilní telefony a působí také jako poskytovatel internetového připojení.
Po akvizici se Jang zdánlivě stáhl do ústraní a v roli hlavního představitele společnosti vystupoval CEO Stephen Ward, zejména před západní veřejností a novináři. Slučování čínské a americké části nové společnosti začalo bezprostředně po ukončení celé obchodní transakce. Restrukturalizaci vzniklého celku provázelo sloučení tří dosud samostatně působící výzkumných center v Japonsku, Číně a Spojených státech. Sloučila se samozřejmě také výroba počítačů v Číně a USA, přičemž se nově přeskupil koncernový nákup, marketing i samotný prodej. Ruku v ruce s tím přirozeně pokračovala modernizace převzatých výrobků řady Think a v rekordní době byly představena nová produktová řada Lenovo 3000… Problémy, které v prvním období nastaly, Janga patrně nepřekvapily, neboť s nimi počítal. Co ho rozčílilo nejvíc, bylo zrušení velké objednávky počítačů pro americkou vládu. Důvodem byla údajná bezpečnostní rizika. I když osobně intervenoval na americkém ministerstvu zahraničí a svá stanoviska později dokonce osobně hájil v americkém kongresu, bylo to marné. Jednalo se snad o předzvěsti nepříjemností, které Lenovu prorokovali novináři?
Na sklonku roku 2005 se novým výkonným ředitelem Lenovo stal William Amelio, který dosud pracoval jako šéf Dellu pro asijsko-tichomořský prostor. Lenovu se mimořádně dobře dařilo na čínském trhu, ale výsledky na západních trzích zatím zůstaly za očekáváním. „Úspěšně jsme dokončili integraci části IBM do podnikových struktur a dobře běží i proces restrukturalizace celého koncernu,“ nechal se slyšet Jang. „Je na čase, abychom se podívali dál.“ Co to znamená? Představitelé společnosti se netají tím, že Lenovo se chce stát do pěti let největším prodejcem počítačů na světě a nejznámější značkou v oboru. Což znamená zvítězit nad americkými počítačovými giganty Dell a Hewlett-Packard.
Je to vůbec reálný cíl? To zatím nelze říct. Společnost si uvědomuje, že musí zlepšit marketing a hlavní úsilí vrhnout na prosazení nové značky a posílení její důvěryhodnosti (viz rámeček Jak se dělá značka: Lenovo a olympijské hry). Vedle neustálých investicí do inovací je tedy pro Lenovo prioritou posílení marketingu. Dosavadní vývoj, i přes pokles zisku v minulém roce (je však třeba brát v úvahu obrovské částky, které pohltila restrukturalizace společnosti), svědčí o tom, že se Lenovo v celosvětové konkurenci neztratí.
Z historie
1984 Liou Čchuan-c’ společně s dalšími deseti pracovníky Čínské akademie věd založili společnost Legend Computer.
1988 Legend vstupuje na hongkongskou burzu, do společnosti nastoupil Jang Jüan-čching.
1989 Jednotlivé divize společnosti sloučeny pod společným názvem Legend Group.
1990 představeno první Legend PC.
1993 Legend jako první v Číně začal prodávat počítače s procesorem Intel Pentium.
1994 společnost vstupuje na burzu v Hong Kongu, vyroben miliontý počítač se značkou Legend.
1996 první notebook Legend.
1997 Legend uzavřel první smlouvu se společností Microsoft.
1999 Legend se stal největším prodejcem počítačů na východoasijském trhu.
2001 Jang Jüan-čching jmenován výkonným ředitelem.
2002 společnost začíná vyrábět mobilní telefony.
2003 Legend Group přejmenována na Lenovo Group
2005 Lenovo dokončilo proces převzetí IBM’s Personal Computing Division, Stephen Ward se stal CEO společnosti, která se proměnila v globálního hráče v počítačovém průmyslu. V závěru roku nový CEO: William Amelio.
2006 společnost Lenovo úspěšně zajišťovala výpočetní techniku pro ZOH v Turíně
Osobnosti Lenovo
Liou Čchuan-c’ (*1944), zakladatel a výkonný ředitel společnosti Legend Group. Narodil se v Zhenjiangu, provincie Jiangsu. Vystudoval telekomunikační inženýrství na čínském armádním institutu a pracoval v počítačovém výzkumu v Čínské akademii věd. V 80. letech 20. století patřil ke skupině prvních čínských podnikatelů. Dnes působí na univerzitě a je místopředsedou Čínské federace průmyslu a obchodu.
Jang Jüan-čching (*1964), předseda představenstva Lenovo Group, klíčová postava společnosti. Studoval počítačovou vědu v Jiaotongu v Šanghaji, magisterský titul obdržel na Čínské univerzitě věd a technologií v Che-feji. Po studiích nastoupil do společnosti Legend jako prodejce, brzy se stal manažerem počítačové divize. V roce 2001 jmenován CEO společnosti, prosadil a uskutečnil akvizici divize PC společnosti IBM. Časopis BusinessWeek jej označil za jednoho z nejvýznamnějších asijských podnikatelů, v Číně je zařazován mezi první desítku nejvlivnějších čínských manažerů. Jang je ženatý a v současné době žije se svou rodinou v Raleighu v Severní Karolíně.
William J. Amelio (*1962), vystudoval chemické inženýrství (Lehigh University) a management (Stanford University), působil na vysokých pozicích ve společnostech IBM, Honeywell a Dell. V roce 2005 se jmenován výkonným ředitelem společnosti Lenovo Group.
Jak se dělá značka: Lenovo a olympijské hry
Necelý rok před zahájením olympiády 2008 v Pekingu je zřejmé, že půjde o nejvýnosnější hry v historii. To vysvětluje, proč světové koncerny mají eminentní zájem o sponzorování her a už teď se předhánějí v nabídkách. Gerhard Heiberg, který vede marketink Mezinárodního olympijského výboru, řekl agentuře Bloomberg, že už teď je na kontě pekingské olympiády 1,3 miliardy dolarů. Zhruba dvakrát víc, než získali od sponzorů organizátoři posledních her v Aténách. Společnost Lenovo se stala partnerem Mezinárodního olympijského výboru v březnu 2004, kdy uzavřela smlouvu o zajištění technické infrastruktury pro zimní olympiádu v roce 2006 v Turíně a letní v roce 2008 v Pekingu, čímž se stala nejnovějším celosvětovým sponzorem olympijského programu.
Číňané si v tomto ohledu vzali příklad z olympiády v Soulu v roce 1988, kterou využily k nástupu jihokorejské koncerny. Mezi nimi byl i Samsung, který tehdy poprvé uplatnil „olympijskou strategii“ sponzorství. Před olympiádou byl v zásadě neznámou firmou, po ní se stal globální značkou. Obdobně firma pokračovala v Barceloně 1992, Atlantě 1996 a sponzorství her v Sydney už Samsungu zvedlo podíly na trhu skoro o třetinu. Stejný efekt čekají i čínské firmy.
Jako partner olympijských her pro IT společnost Lenovo již úspěšně zajistila výpočetní techniku během ZOH v Turíně, což zahrnovalo na 5 000 osobních počítačů, 350 serverů a 600 notebooků. Společnost Lenovo Czech Republic se tím stala oficiálním dodavatelem počítačové techniky Českého olympijského výboru. Sportovci českého týmu a doprovodný tým tak mohli během tohoto nejprestižnějšího sportovního svátku používat notebooku ThikPad a stolní počítače ThinkCentre.
Vedle olympijských her se snaží Lenovo prosazovat svou značku i v dalších oblastech sportu. Uzavřelo např. sponzorskou smlouvu s týmem AT&T Williams, účastníkem světového šampionátu vozů Formule 1. Spolupráce byla oznámena při příležitosti představení nového závodního vozu pro sezónu 2007 v ústředí AT&T Williams nedaleko Oxfordu ve Velké Británii. PC technologie Lenovo se používají v celém týmu AT&T Williams, počínaje sledováním činnosti zapalování, přes řízení provozu během závodů, až po správu skladů. Logo Lenovo je zobrazeno na závodních vozech sezóny 2007 řidičů Nico Rosberga a Alexe Wurze. Ani nejpopulárnější světový sport marketingoví specialisté Lenova nemohli opomenout. K upevnění pozice značky na trhu pomáhá i spolupráce Lenova s fotbalovým klubem FC Barcelona. Jeho největší hvězda, brazilský fotbalista Ronaldinho, ostatně v reklamní kampani celý půlrok propagoval počítače značky Lenovo v televizním vysílání v Číně.
Viz také:
Pohledy ho historie světových IT firem (1): Xerox
Pohledy ho historie světových IT firem (2): IBM
Pohledy ho historie světových IT firem (3): Apple
Pohledy ho historie světových IT firem (4): Hewlett-Packard
Pohledy do historie světových IT firem (5): Dell
Pohledy ho historie světových IT firem (6): Intel
