Takový závěr sám o sobě asi nepřekvapí. Lidé ponocují nikoliv bezdůvodně. Mohou trpět nespavostí, flámovat, nebo naopak pracují a vycházejí v této době proto, aby je nikdo nerušil, a pokud možno se prostě vyhnuli jiným lidem. Takže i když pomineme ty, kdo ponocují v důsledku toho, že se živí násilnou apod. trestnou činností, extrémnější noční ptáci se od průměrné populace prostě liší. Není nijak zvláštní, že se odchylují, „jsou divní“ i jinak.
Peter Jonason a jeho kolegové z University of Western Sydney ale přišli s jiným pohledem na věc. Podle nich je ponocování nikoliv nahodilý jev s různými příčinami, ale možná i cosi jako evoluční strategie – a jako taková má genetické pozadí (což naše biologické hodiny do nějaké míry určitě mají).
Zmínění výzkumníci ovšem celý jev vnímají jednoznačně negativně. Proč se komu v minulosti mohlo vyplatit žít spíše v noci než ve dne? V paleolitu asi ne kvůli tomu, aby si četl, sledoval televizi nebo se živil programováním. Ne, získával tak obživu olupováním svých bližních, ale měl i větší příležitosti k „náhodnému“ sexu, v jehož důsledku se do další generace dostávaly příslušné geny.
Takže ponocování je podle autorů spojeno s antisociálními rysy, psychopatií, narcismem a machiavelismem („dark triad“, až nábožensky znějící terminologie).
Výsledky byly publikovány v časopisu Personality and Individual Differences. Jsou založeny na výzkumu 250 lidí.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
– Označení sociopat z výše zmíněného textu bych doporučoval brát jako neutrální. Většina vědců, kteří objevili něco zásadního, asi také spíše byla zalezlých v laboratořích, a to i po nocích apod.
– Jaké změny zde přinesla moderní technika? Možnost fungovat v noci lze přece uvítat (viz noční snímky hranice mezi Severní a Jižní Koreou). Není to spíše tak, že naši předkové by také v noci rádi něco prováděli, ale prostě to nešlo, protože člověk opravdu není noční šelma? Umělé světlo bylo dlouho docela nákladné. Viz také článek Cena světla a úspora času.
– Samozřejmě, že podobné evolučně-psychologické výklady jsou někdy čiré bajky, alespoň trochu rozumně působící scénář lze vymyslet na cokoliv (nespavost jako evoluční výhoda – dotyční/dotyčné se tedy po nocích více věnovali sexu a tudíž jejich geny…). Takže je otázka, nakolik celou výše uvedenou studii brát vůbec vážně.
