Oddanost zjevně nedůležitým detailům napomáhá udržovat mezi těmi, kdož se nacházejí vně archeologické obce, představu, že archeologie je parazitujícím a neužitečným luxusem. Ve světě, řízeném silami trhu, musí archeologie stále obhajovat svou existenci. V některých oblastech nalézá své ospravedlnění s ohledem na význam turistického průmyslu.
Kdekoliv jinde může být velkou zásluhou praktické využití: například „seismická archeologie“ je považována za důležitou v Číně, kde starobylé nápisy a dokumenty zaznamenaly minulá zemětřesení, a na Blízkém východě, kde historické, biblické a archeologické důkazy starobylých zemětřesení sahají do doby před 10 000 lety. Lidské pozůstatky mohou poskytnout užitečné informace o historii některých onemocnění a patologii.
Nejvýznamnější praktický přínos archeologie však spočívá v oblasti zemědělských technologií. V několika málo situacích se archeologové mohou stát podobnými bohům, jejich poznatky vedou zavodnění neplodných pouští nebo k enormním zvýšením produkce obilí. Tohle samozřejmě archeologové neprovádějí svým vlastním důvtipem, ale vzkříšením zapomenuté moudrosti předků. Kupříkladu Nabatejci, kteří okupovali izraelskou zakázanou Negevskou poušť před 2 000 lety, žili ve městech a pěstovali hroznové víno, pšenici a olivy. Pořízené letecké fotografie společně s archeologickým průzkumem odhalily, že se jim to dařilo díky důmyslnému systému přesměrování dešťové vody ze vzácných průtrží mračen do zavodňovacích kanálů a vodních nádrží. Vědci pak byli schopni použít stejnou metodu k rekonstrukci starobylých farem v oblasti, která nyní poskytuje vysoké výnosy obilí dokonce i během celoročních období sucha.
Ještě impozantnějšími se staly události v Altiplanu v Peru a Bolívii. Letecké fotografie a vykopávky odhalily, že oblast okolo jezera Titicaca měla v době kolem roku 1000 př. n. l. alespoň 200 000 akrů zemědělské půdy, založené na systému „vyzdvižených polí“ neboli zvýšených ploch, vhodných pro pěstování plodin, vytvořených z půdy, vykopané z kanálů mezi nimi. Tento systém byl mimořádně dobře adaptován na nadmořskou výšku 4000 m, na místní podmínky a tradiční kořenové plodiny. Systém byl nicméně opuštěn po dobytí oblasti Inky před 500 lety. Moderní zemědělské metody, postavené na těžkých zemědělských strojích, chemická hnojiva, zavlažování a importované obilniny se ukázaly být pro tento typ klimatu nepříliš použitelné. Archeologové vyčistili a renovovali některé ze starobylých vyvýšených polí pouze za pomoci tradičních nástrojů a osadili je bramborami a dalšími tradičními kořenovými plodinami. Pole zůstala nedotčena těžkými obdobími sucha, mrazu a masivními záplavami a výnosy plodin jsou asi sedmkrát vyšší než na klasických polích. Mnoho komunit, zahrnujících celkem tisíce lidí, se nyní díky úsilí archeologů navrátily k zemědělským metodám svých předků.
Na druhou stranu může archeologie poukázat i na ekologické katastrofy minulosti, většinou způsobené lidmi – jako třeba náhlý kolaps starobylého byzantského města Petra v roce 900 n. l., k němuž došlo po mnohasetletém drastickém drancování lesa. Příklad z této kategorie je i ještě ničivější vykácení lesa na Velikonočním ostrově, které téměř zničilo unikátní kulturu doby kamenné na tomto ostrůvku (tento příběh byl dán do souvislosti s tématem Romea a Julie v nedávno natočeném filmu Rapa Nui; snímek sám se nakonec také stal katastrofou).
Jiný příklad pochází z kultury Anasazi, která existovala na americkém jihozápadě. Osídlení tehdejších lidí v kaňonu Chaco bylo velice pokročilé tehdejší budovy byly až do vzniku prvních mrakodrapů v Severní Americe těmi nejvyššími a největšími stavbami vůbec. Kultura Anasazi začala se stavbami v 10. století n. l. a využívala porostu čítajícího více než 200 000 borovic a jedlí. Na starobylých hnojištích se dochovaly zbytky rostlin zalité do krystalické močoviny, a poskytly tak pohled na proces změn místní vegetace v běhu času. Je jasné, že neochabující těžba dřeva pokračovala po staletí, a to nejen z důvodů potřeby stavebního materiálu, ale také kvůli palivu, které vyžadovala stále rostoucí populace. Výsledné celoplošné poškození prostředí bylo nevratné a stalo se hlavním faktorem, který si nakonec vynutil opuštění lokality.
***
Tento text je úryvkem z knihy
Paul Bahn: Archeologie
Průvodce pro každého
Anotace vydavatele
Pouště, džungle, jeskyně a vrcholky hor, drobné nástroje, fotografie ze satelitů, výkopy i teoretické úvahy – to vše potkává moderní archeology při jejich snaze o rekonstrukci minulosti. Tato kniha nám dává nahlédnout do tajů nejdobrodružnějšího ze všech vědeckých oborů a přitom i odpovídá na otázku, proč je vlastně archeologie tak populární. V knize se mj. dozvíte:
– jaké etické otázky vyvstávají při studiu lidských ostatků
– jak lze rekonstruovat nejen hmotné pozůstatky, ale i myšlenkový svět minulých generací
– co bude archeologie studovat v příštích desetiletích.
podrobnosti o knize:
http://www.dokoran.cz/index.php?Archeologie&p=book.php&id=247
