Následující (viz níže) zdroj zkoumá především přechod mezi uruckou kulturou a následujícím obdobím (někdy nazývané džemet-nasr, jindy raně dynastické) někdy kolem roku 3200-3000. Pro mladší dobu se pak vychází hlavně z nálezů v Uru (slavný hřbitov apod.). Autor soudí, že městským státům předcházelo v Sumeru období politické jednoty. Asi ve stejné době, jako vznikl jednotný stát v Egyptě, byla Mezopotámie ovládána z Uruku.
Urucká kultura (z níž máme nejstarší doklady o používání písma) měla oproti té pozdější řadu zvláštností. Docela raritní je např. neexistence žádných dochovalých pohřbů z doby cca 3500-3200 – na rozdíl od předcházející i následující etapy. Vysvětlit tuto skutečnost neumíme.
Uruk používal zřejmě jiné metody správy území/účetní evidence/skladování a redistribuce zboží, než pozdější městské státy. Rovněž zde dochází se vznikem systému městských států k přelomu, i když je sporné, nakolik lze mluvit o (dočasném) úpadku. Pravděpodobně ano, ale byl rychle překonán.
V uruckém období ukazují pečeti, že zboží obíhalo na velké vzdálenosti, což bylo poměrně neefektivní (dokumentováno na vlně; někde se ovce stříhaly, někde zpracovávala příze a skladovala, dále zpracovávala, někde jinde skladovaly finální produkty…). Ekonomika připomíná něco jako rozptýlené manufaktury. V Uru byly tyto procesy jednodušší – samozřejmě i vzhledem k tomu, že probíhaly už na malém území městského státu. Zčásti ustal dálkový obchod (s některými komoditami, mizí lapis lazuli), slévání mědi s cínem, které se objevilo někdy v té době, ale zvýšilo potřebu dovážet kovy – především z Íránu a Anatolie. Na rozdíl od předešlého období se objevují v Uru pečetní válečky s nápisy používané pro „standardní“ operace, nebylo třeba nápisy vyhotovovat pokaždé znovu. Efektivita vzrůstala.
Zajímavá také byla organizace politické moci v Uruku. V pozdější době mělo každé město svého preferovaného boha, Nipur Enlila, Ur Nannara (měsíční božstvo). V Uruku předtím zřejmě současně vládli velekněz En a velekněžka Nin; Uruk měl totiž dvě hlavní božstva, Inannu (viz její ústřední úloha v eposu o uruckém králi Gilgamešovi) a boha nebes Ana. K povinnostem En a Nin zřejmě už tehdy patřil rituální sex (viz později v Mezopotámii „svaté svatby“ nebo rituální prostituce spojená právě s Inannou/Ištar), pokládaný především za prostředek k zajištění úrodnosti polí.
Původní formu státu můžeme tedy chápat jako teokracii, naopak v pozdějším období vládce-lugal (i když mohl mít také nějaké kněžské funkce) odvozoval svoji moc především od velení armády. Také šlo o osobu jedinou.
Zdroj: Bárta, Kovář a kolektiv autorů: Kolaps a regenerace – cesty civilizací a kultur, Academia 2011, část, jejímž autorem je Petr Charvát
(a další)
Poznámka: Sumerský seznam králů pokládá za nejstarší politické centrum Eridu, jde však o pramen „mytologický“.
Obrázek: mezopotálské pečetidlo, ale jen ilustrační, ne speciálně z popisované doby
