Tradičním ekonomickým vysvětlením by byla větší specializace nebo i „úspory z rozsahu“. Wei Pan, první z autorů nové studie, tvrdí, že hlavní, bezprostřední příčinou je růst osobních interakcí. Taková data je samozřejmě obtížné získat přímo, takže výzkumníci se soustředili třeba na počet lidí připadajících na jednu mobilní základnovou stanici, na počet uživatelů sociálních sítí z dané lokality (tam, kde je aplikace spojena se sledování polohy, např. Foursquare) nebo dokonce na rozšíření chorob, které se přenášejí pouze při bezprostředním kontaktu.
Zajímavé je, že onen nárůst bohatství v závislosti na velikosti města neplatil pro mnohá města třetího světa. Podle výzkumníků by to mohlo souviset s tím, že zde pořádně nefunguje doprava, takže lidé stejně obývají převážně jedinou čtvrť – jako by žili na vesnici.
Wei Pan dodává, že jeho závěry by mohly pomoci nejen při tvorbě územních plánů, ale také zvýšit produktivitu firem.
Mimochodem, více než přímo úměrně roste s velikostí města také kriminalita. Mezi sledovanými městy byl v tomto ohledu jedinou výjimkou Curych.
Poznámky:
– Není úplně jasné, co se myslí osobní interakcí. Musí to být tváří v tvář, nebo stačí mobilní hovor? Technologie množství interakcí tváří v tvář spíše snižují, ale sotva asi podkopávají ekonomickou výkonnost. Naopak v přeplněném autobuse je interakcí až až.
– Roste ve velkých městech hustota interakcí opravdu rychleji („nadlineárně“) než samotný počet obyvatel?
– Není zde nějaký strop, dejme tomu pravidlo o růstu produktivity platí pro města cca do velikosti X?
– Není bohatství velkých měst dáno tím, že jsou to obvykle také politická centra, kde sídlí vláda, úřady? (To by se dalo testovat tam, kde takové spojení neexistuje – USA, Austrálie, Turecko…)
– Jak v prostředí firmy? Opravdu produktivitu zvyšuje vysedávání na nekonečných poradách?
– Shrnuto tedy, moc přesvědčivě to celé nepůsobí. Naopak tradiční vysvětlení o prosperitě díky specializaci je snad celkem uspokojivé…
