Římská legie dominovala starověkému světu, přesto však na konci starověku začala pěchota zvolna vyklízet pole a v armádách hrála stále větší roli jízda. U Adrianopole byly římské legie zničeny gótskými jezdci. Kde jsou příčny tohoto vývoje?
Z hlediska Římanů bychom tento jev mohli spatřovat v důrazu na mobilitu. Jednotky bylo třeba rychle přesouvat podél dlouhé hranice. Nicméně tak jednoduše se vzestup jízdy vysvětlit nedá, vždyť v 1.-2. století museli Římané hájit podobně dlouhou hranici a legie to dokázaly.
Možné výklady:
– Skomírající ekonomika pozdního císařství nebyla schopná uživit dostatečně početné armády; musely být tedy alespoň mobilnější a zaskakovat rychle tam, kde byla zrovna hranice prolomena. Tento výklad ale není příliš věrohodný, až do občanských válem mezi východem a západem, kde byly profesionální jednotky zčásti vybity, byly armády pozdního císařství stále početné.
– Jezdectvo používaly už předtím východní říše, Parthové apod. Těm se však římské legie dokázaly postavit díky větší disciplíně. V době bojů proti Gemánům při počínajícím stěhování národů však už žádná podobná převaha na straně Říma neexistovala. (Morálka je údajně zvlášť potřebná u pěchoty, která má čelit útoku jízdy, vydržet stát na místě a nerozprchnout se.)
– Došlo k technologickým inovacím (nejvěrohodnější výklad). Zdokonalily se vrhací zbraně i šípy. Rozhodující se střetnutí se odehrávalo stále častěji na dálku, k čelnímu souboji pěchoty už nemuselo vůbec dojít (nebo už šlo jen o závěr rozhodnuté bitvy, masakr). Tento vývoj samozřejmě zvýhodňoval jízdu.
– Hunové používali především malé rychlé koníky, ovšem ve stejné době se objevila i plemena speciálních těžkých koní, kteří zvyšovali úderný účinek jízdy. Jezdci (i koně) se díky tomu také mohli více obrňovat a byli méně zranitelní vůči lehkým vrhacím zbraním. I v souboji lučištníků začali být ve výhodě mobilnější jezdci.
Mimochodem, Gótové už ve 4. století zavedli strategii, která později proslavila husitské armády – vozovou pevnost. Používala se tehdy ovšem hlavně v noci, vozy sestavené do kruhové hradby obklopovaly tábořící vojáky.
Zdroj: R. Ernest Dupuy, Trevor N. Dupusy: The Harper Encyklopedie: Vojenské dějiny, 1. díl, Forma, 1996 (a další)
Viz také článek Vzestup středověké jízdy – zavedení třmenu
(http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/699945931FDD32C3C12570790050750E).
Ten je ovšem v Evropě až pozdějšího data, takže vzestup jízdy v době stěhování národů takto vysvětlit nelze.
