Vstupním impulsem pro tento článek byla kniha o grafologii od Vilém Schönfelda, k níž jsem se zase dostal kvůli tomu, že (poté, co autor zahynul v Osvětimi) ji ještě před pádem další totality stihl k vydání připravit lingvista Pavel Eisner (tj. původně mě zajímalo, co tak Eisner ještě dělal krom Chrámu a tvrze). To, co je dnes k dispozici, je reedice Schönfeldova textu z 90. let.
Nicméně v tomto případě nejde o Schönfelda, Eisnera ba ani přímo a grafologii jako takovou. V jádru následujícího textu stojí Schönfeldova poznámka o tom, že pravá část popisovaného papíru nebo vůbec tento směr souvisí s budoucností, levá s minulostí. Národy, které psaly zprava doleva, byly prý „neagresivní“, do sebe uzavřené, orientované nikoliv na budoucnost a expanzi apod.
Už na první pohled takové tvrzení vypadá pochybně. Člověk si vzpomene na různé pseudovědecké teorie o hemisférách mozku, jak ta která civilizace má „upřednostňovat“ tu jakou hemisféru. Navíc v případě směru písma stačí udělat letmou analýzu, aby se ukázalo, že takovýhle výklad příliš nedává smysl.
– Egyptské hieroglyfy se mohly psát zprava doleva, zleva doprava i shora dolů
– Řekové, když přejímali fénické písmo, psali zprava doleva, ale brzy směr otočili
– Fénická, arabská i hebrejská abeceda se píše zprava doleva, ovšem čísla („indická“) píší Arabové zleva doprava
– Nejstarší klínopis se psal shora dolů, posléze zleva doprava
– Etiopské a starověké perské písmo se psalo zleva doprava (etiopské písmo bylo přitom „semitské“, tedy docela výjimka), dnešní perské zprava doleva (je odvozené z arabského)
– Indické a thajské písmo se píše zleva doprava
– Číňané kdysi psali odshora dolů a zprava doleva, dnes se čínština píše v řádcích zleva doprava stejně jako naše abeceda
– Rongo rongo z Velikonočního ostrova se údajně psalo tak, že lichý řádek se psal jedním směrem a sudý tím druhým (což je vlastně ekonomické a tomuto typu psaní se říká bustrofedon)
– Tibeťané píší zleva doprava
Vyhledáváním ve Wikipedii a dalších zdrojích lze tento obrázek jistě patřičně doplnit, nicméně rámcovou představu si lze udělat: Fénická a arabská civilizace je/byla jistě podobně „expanzivní“ jako evropská, píše ale naopak, Tibeťané píší podobně jako Evropané, Řekové i Číňané směr psaní klidně změnili… zkrátka spojení směru psaní s nějakým „charakterem civilizace“ nedává rozumný smysl. Spíše se zdá, že u civilizací, kde je určitý způsob psaní zakořeněný, to funguje opačně: Protože píšeme odedávna směrem doprava, máme pravou stranu spojenu s budoucností (což se zřejmě prokazuje i psychologickými testy, kdy na papír nemáme psát, ale kreslit).
Tím se ale nevysvětluje otázka, proč se píše konkrétním směrem. Výkladů je celá řada, od klasického „mazání“ při psaní zprava doleva až po opačné tvrzení, že když píšeme pravou rukou, vlastně ji přirozeně umístíme nejdřív na pravou stranu popisované tabulky. Existuje i teorie, podle které je převládající směr písma (asi přece jen zleva doprava) dán pohybem Slunce po obloze, když ho pozorujeme na obloze (směrem k jihu) – proto je pravá strana spojena spíše s budoucností.
Nemáme srovnání z jižní polokoule („původní“ by mohla být možná písma předkolumbovského Peru, kdybychom o nich kromě kipu vůbec něco konkrétnějšího věděli, a pak rongo rongo, o němž také nevíme prakticky nic) a zůstává zde protipříklad těch všech civilizací, které psaly zprava doleva, často ve stejné zeměpisné šířce jako ti, kdo psali opačně. Nejpravděpodobnějším závěrem se tedy zdá být historická náhoda, zvyk, který, když se jednou ustavil, se sice mohl změnit, ale bylo jednodušší ho spíše zachovávat… Faktem je, že pokud původní inspirací pro abecedy Starého světa bylo písmo fénické, pak k otočení došlo u písem odvozených z toho řeckého a nezávisle pak i u písem původně indických (z něhož zase pochází to tibetské), kde je ovšem vazba na fénické abecedy spíše zastřená.
