pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Přitom pokud srovnáme Británii a Galii, příběh je to dost podobný. Dalo by se tedy čekat, že Britové budou dnes hovořit nějakou místní verzí románského jazyka.
Lze ale najít i určité rozdíly. Británie nebyla pod vládou Říma nikdy celá a římské jednotky se odtud stáhly už na počátku 5. století. Latinizace území byla tedy možná menší než v Galii (přece jen šlo o periferii – na druhé straně, Londýn byl tehdy jedním z největších měst římské říše) a soupeřem Anglů a Sasů byly tedy spíše místní keltské jazyky než latina.
Snad měla jinou povahu i invaze Anglů, Sasů a Jutů; možná jich sem přišlo celkově více než Franků do Galie, přicházeli plynule. Šlo o kmeny, které předtím nežily přímo na hranicích římské říše, i to by mohlo hrát roli – možná, že nově příchozí v Británii méně ochotně přijímali místní kulturu a po určitý čas asi žili i izolovaně od původního obyvatelstva.
Otázka nezní, proč Sasové získali v Británii politickou moc, ale že se jazykově nerozpustili v místním prostředí. Nicholas Ostler nabízí jeden z možných výkladů: tvrdí, že v polovině 6. století keltskou část Británie pořádně „vyčistila“ morová epidemie. Dostala se sem ze Středozemí a řádila mimo oblasti saského záboru, které žádný styk se Středomořím neměly. Nově příchozím, kteří v té době ovládali jen menšinu země, se tak vyplatilo, že se s Kelty nemísili a žili mimo města. Epidemii lze dodnes dokazovat třeba pomocí britských chromozomů Y.
Germánské jazyky byly ještě posíleny následnou invazí Vikingů (tím se nemyslí Normané, ti už mluvili francouzsky). N. Ostler mimochodem uvádí, že jazyky Dánů a Norů se anglosasštině blížily co do základní slovní zásoby, ale měly výrazněji odlišnou gramatiku. Možná i zde stojí kořeny toho, proč v angličtině vymizelo ohýbání slov – aby se zvýšila srozumitelnost mezi oběma skupinami.
Mimochodem, když už jsme u keltských jazyků na Britských ostrovech. Ostler uvádí, že se výrazně lišily od keltských jazyků na kontinentu. Možná, že samotné označení „keltské jazyky“ je zmatené. Snad keltské jazyky byly v Británii výrazně ovlivněny těmi předindoevropskými, kulturou stavitelů megalitů apod. O jejich jazyce však nevíme nic, proto hypotézu nelze nijak testovat. Možné je ale i to, že třeba irština byla nějak ovlivněna jazyky semitskými – vzhledem k obchodu směřujícími na Britské ostrovy skoro od počátku 1. tisíciletí př. n. l. z fénických osad, později hlavně z Kartága.
Zdroj: Nicholas Ostler: Říše slova – jazykové dějiny světa, BBart, Praha 2007
