***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
V zemi, kde je budování dálniční sítě tak zoufale pomalé a nepružné, snad pro nás může být docela zajímavé podívat se trochu do historie silnic. Jedním z významných přelomů, který v Británii 1. poloviny 19. století urychlil postup průmyslové revoluce, byl vznik kvalitní silniční sítě. Příběh snad může na jedné straně dodat něco optimismu, na druhé straně ukázat, že dálnice to neměly snadné ani tehdy …
Tvář britských silnic, s nimiž na konci 18. století panovala velká nespokojenost, změnil především John Loudon McAdam (1756-1836). Povšiml si, že děsivé nejsou ani tak náklady na stavbu silnic, ale ohromné výdaje na jejich udržování – a žalostné výsledky tohoto úsilí.
McAdam si po inspekci britské silniční sítě povšiml, že největším problémem je velikost kamenů, respektive použití příliš velkých kamenů. Kolo pak na takovém kameni musí stoupat (zpomalení), posléze z něj seskočí a udeří do povrchu, kde se utvoří výmol. Následuje další ztráta energie spojená s překonáním výmolu. (Dalším následkem tohoto stavu bylo nepohodlí cestujících v drncajících dostavnících, eventuálně rovnou dopravní nehody.)
Řešením bylo pokrývat silnice výhradně drobným roztlučeným štěrkem. Váha projíždějících povozů pak začala povrch zpevňovat, namísto aby jej ničila. Zrychlení a zefektivnění provozu způsobilo pokles cen, cestování dostavníky se stalo přístupné i středním vrstvám.
Limitujícím prostředkem se v této fázi stala rychlost koňského běhu. Ba co víc, správně navržená silnice z malých kamenů sice dokázala bez poškození přežít pohyb kol vozu, údery koňských kopyt však povrch dále ničily. To bylo další motivací pro zavedení mechanických dopravních prostředků.
Už na počátku 19. století se také objevila idea dálniční sítě, která bude určená výhradně pro dálkovou dopravu. Dálnice měly míjet města – a jak to tehdy dopadlo? Špatně, myšlenka stavět dálnice mimo města se neprosadila kvůli místním obchodním zájmům, především lobování hostinských.
Do 30. let 19. století se zdálo, že vozidlem blízké budoucnosti se stanou jakási „auta“ poháněná párou. Dočasně byla však tato technologie (podle Johnsona z řady důvodů tehdy výhodnější) odsunuta na vedlejší kolej nástupem parních železnic. Železnice byly už tehdy neefektivní a neekonomické, její prosazení bylo dílem politického lobování – britský parlament totiž pro parní vozidla jedoucí mimo koleje stanovil diskriminační mýtné. Vláda naopak investovala do výstavby železniční sítě (stát se v této oblasti angažoval z důvodů antimonopolní politiky – v Británii nebylo tehdy zvykem, aby jeden subjekt vlastnil infrastrukturu i na ní současně provozoval služby; u železnice bylo ale samozřejmě obtížné zařídit, aby na trati jedné společnosti jezdily vedle sebe volně vlaky jiných firem) a „věk dálnic se zpozdil o více než století,“ poznamenává Johnson. Technika budování silnic pak na dlouhá léta ustrnula.
Zdroj: Paul Johnson: Zrození moderní doby, Academia, Praha, 1998
