Desertec je projekt počítající s výrobou elektřiny ze solárních (a snad i větrných) elektráren na Sahaře, případně v jiných oblastech severní Afriky a Blízkého východu. Po Siemensu, který oznámil opuštění příslušného konsorcia, udělal nyní stejný krok další německý průmyslový gigant, společnost Bosch.
Samozřejmě kolem projektu byla nabalena spousta řečí o obnovitelných zdrojích a vidina vládních podpor. Využít saharského klimatu má pochopitelně i racionální jádro: Uvádělo se, jak malý kousek Sahary by stačil upokojit energetické potřeby EU (nebo i rovnou celého světa), kdyby se z něj udělal jeden obří solární panel. Kritici pochopitelně namítali, že nahradit závislost na „arabské“ ropě závislostí na obdobné solární elektřině je šílenství, celá oblast je politicky nestabilní etc. A to v době, kdy v energetice mohou karty znovu rozdat břidlice.
Projekt Desertec začal ještě před nestabilitou arabského jara a byl zamýšlen jako běh na krajně dlouhou trať; fungovat v plném rozsahu měl až kolem roku 2050. Do té doby se toho v regionu může stát…
Bosch a Siemens nicméně při zdůvodnění svého odstoupení (což znamená i odepsání dosavadních investic) neargumentují politickými otázkami, ale ekonomickými důvody. Projekt s rozpočtem 400 miliard euro byl prý příliš ambiciózní. Siemens omezil i své další aktivity v oblasti solární energetiky; zlatokopecké období se možná chýlí ke konci a dotace začnou klesat.
Současně byl zrušen i pilotní projekt v Maroku (plus už rovnou plánovaný přenos elektřiny do Španělska přes Středozemní moře), kde zase svou účast odvolala španělská vláda. Nicméně Desertec není mrtvý. Spekuluje se, že by do něj mohla vstoupit Čína.
A proč by vůbec měla investovat? Údajně by tak získala přístup k některým technologiím, třeba vysokokapacitním podmořským kabelům pro přenos stejnosměrného proudu, které měly vést přes Středozemní moře.
Zdroj: Phys.org
