Počítačové panika v souvislosti s rokem 2000 obsahovala samozřejmě aspekt zcela věcný, ale taktéž poněkud připomínala apokalyptické vize vážící se prostě ke konci milénia. Skutečně byl ale konec světa očekáván již v roce 1000 – nebo se to dnes jenom tak říká?
Ačkoliv řada historických pramenů nám umožňuje na tuto otázku odpovědět "ano", přesto je na místě uvést několik výhrad. Středověk se svými chiliastickými náladami totiž viděl možný konec světa prakticky pořád – rok 1000 nebyl z tohoto hlediska zase nijak výjimečný. Navíc si v té době ani nikdo nebyl příliš jistý, jak moc spolehlivý je vlastně používaný letopočet (dnes se předpokládá, že narození Krista spadá spíše do roku cca 7 př. n. l.) a především jak přesně vykládat Janovu Apokalypsu.
I když se katolické církvi podařilo omezit přesvědčení raných křesťanů, že konec světa má být očekáván v horizontu dnů, přesto apokalyptické nálady existovaly neustále. V 5. a 6. století byly zesilovány civilizačním úpadkem, který provázel zánik antického světa. Nicméně ani v 7. století očekávání nezmizelo a bylo i nadále syceno probíhajícími politickými zvraty (Vikingové, v 9. století pád karlovské dynastie ve francké říši atd.).
Panika kolem roku 1000 byla zvýšena i tím, že roku 989 proletěla kolem Země na své pravidelné pouti Haleyova kometa. Nicméně většina duchovních očekávala, že konec světa by mohl nastat spíše při 1000letém výročí Kristova umučení, která datovali do roku 1033 (a toto datum uváděl jako relativně relevantní i o více než 500 let dříve Augustin).
Ale stále to nebylo nic výjimečného a v apokalypsu se věřilo dál. Když dal po dobytí Anglie Vilém Dobyvatel (roku 1066) pořídit soupis nemovitého majetku, byl podanými nazván Domesday Boke (Kniha Posledního soudu) nejenom ve smyslu politické ironie, ale také proto, že konec světa byl stále reálně očekává v brzké době.
(Zdroj: Eugen Weber: Apokalypsy, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1999)
Psychologické výklady apokalyptiky jsou zajímavé např. faktem, že lidé jsou jakoby nepoučitelní – i přes to, že se opakovaně projevila nepravdivost proroctví, se ona myšlenka probouzí stále znovu a znovu (proto bychom měli být podezřívaví např. i k prognózám o nezadržitelné ekologické katastrofě kolem roku toho a toho – taková myšlenka možná stojí na racionálních východiscích, ale současně až příliš zapadá do apokalyptického paradigmatu). Jedním zmožných výkladů je prostě to, že člověk logicky přisuzuje době, ve které žije sám, roli jaksi ústřední – tudíž je "logické" předpokládat, že konec světa nastane právě za mého života a nikoliv 100 generací přede mnou nebo 30 generací po mně.
