(Jsou-li Vánoce svátky obžerství, po Novém roce mnohdy přichází tklivý Věk hubnutí a dalších krušných, neuvážených novoročních předsevzetí. Nicméně určité zajímavé nebo snad dokonce užitečné informace z následujícího textu lze snad získat i bez současného sebetrýznění.)
Pravděpodobně jste mnohokrát už četli o výzkumech, podle nichž snížený příjem kalorií prodlužoval věk dožití u kvasinek, červů, myší i všelijaké další zvířeny. Neznamená to jen potvrzení celkem banálního zjištění, že totiž obezita nám v průměru nijak neprospívá. Tyto výzkumy navíc naznačují, že kdybychom jedli „pod normál“, pak bychom se mohli dožít věku ještě vyššího, samozřejmě pokud by to stejně fungovalo i u člověka. Není ale moc důvod, proč by nemělo.
Předpokládá se, že příčinou delšího dožití je hlavně snížení intenzity metabolismu; tím klesá i množství škodlivých vedlejších produktů typu kyslíkových radikálů. Je ale otázka, zda takový, byť delší život za to zrovna stojí. Jiné experimenty provedené tentokrát s lidskými dobrovolníky vedly totiž mj. k závěru, že jíst pod normál způsobuje obvykle ještě větší stres než úplné hladovění (zde je přirozeně otázka časového měřítka).
Leonard Guarente, biolog z MITu, se touto problematikou zabývá již delší dobu. Postupně došel k závěru, že v mechanismu, který spojuje snížený příjem kalorií, delší dožití a úzkost, stojí zvláštní proteiny – sirtuiny (Zdroj: Medicall XPress). Fungují jako ochrana DNA před poškozením, čímž mj. snižují pravděpodobnost mutací vedoucích k nádorům.
Bohužel současně platí i to, že jakmile stoupne koncentrace sirtuinů v mozku, dostaví se nenálada, úzkost a panika. Myši se zvýšenou koncentrací sirtuinů se krčí u zdi a dobrodružnější výboje rozhodně nevyhledávají. Snad není antropocentrické říct, že prostě pociťují depresi U lidí se zjistilo, že zvýšená koncentrace sirtuinů může být dána i geneticky, a tito nešťastníci pak s větší pravděpodobností trpí psychickými traumaty. Pokud pomineme geny a dietu, pak hladiny sirtuinů rostou i při zánětech, opět s příznivým ochranným efektem a nepříznivými psychickými dozvuky.
Ono se na to dá dívat i evolučně: špatná nálada provázející tyto stavy dává smysl, kdo se cítil nejlépe hladový nebo si liboval v hnisající noze, ten asi moc dobře nepochodil.
Nicméně zpět k samotným sirtuinům. Pokud bychom dokázali snižovat jejich koncentraci v mozku, znamenalo by to naději na delší život bez doprovodných úzkostných stavů, nebo alespoň menší stresy při dietě.
Aby to bylo ještě složitější, manipulace se sirtuiny může prý také fungovat pro léčbu neurodegenerativních poruch typu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Příslušné léky by tedy jako vedlejší efekt mohly vyvolávat opět úzkost, což je sice asi snesitelná daň, ale lépe se bez ní obejít. Stejný vedlejší efekt mají zřejmě i některé medikamenty na diabetes.
Jak se naštěstí zdá, samotná vazba mezi sirtuiny a poruchami nálady je celkem jednoduchá, funguje přes chemii neurotransmiteru serotoninu a aktivitu enzymu MAO (monoaminooxidáza). Na „serotoninové“ poruchy už stejně cílí několik generací antidepresiv, a L. Guarente se proto domnívá, že současná antidepresiva by mohla celkem dobře zatočit i s nežádoucím vedlejším efektem sirtuinů a přitom využívat jejich účinků příznivých. Důsledkem by mohl být pokrok v léčbě Parkinsonovy a Alzheimerovy poruchy i diabetu, ale také snesitelnější hubnutí. Jakkoliv v tuto chvíli asi těžko předpokládat, že přimějete lékaře k předepsání Prozacu argumentem, že chcete zhubnout, třeba při léčbě diabetu by se mohlo vyplatit si o tom něco víc zjistit.
Když si trochu zapátráte po sirtuinech, zjistíte, že jejich koncentraci zvyšuje také resveratrol (především) z červeného vína. Kromě známých příznivých zdravotních účinků hrozí tedy možná pravidelným pijákům vína jako druhá stránka mince také psychické komplikace, z nichž přitom nelze vinit samotný alkohol. Kdo si ale troufne požadovat recept na Prozac se zdůvodněním, že rád pije červené?
