Můžeme dnes nějak zkoušet „vyšetřit“ vraždu posledního Přemyslovce na českém trůně Václava III.? Nebo jsou podobné „historické detektivky“ jen fantazií? Jak to v Olomouci 4. 8. 1305 mohlo být?
Karel Maráz v knize o posledním Přemyslovci zastává kompromisní stanovisko. Něco zjistit můžeme, respektive můžeme alespoň vyloučit možnosti zjevně nepravděpodobné.
Václav III. se v Olomouci zastavil na tažení proti svému polskému soupeři Lokýtkovi. Zajímavá je povaha tažení – nešlo o výpravu žoldnéřů (na tu by ostatně kvůli nákladným zahraničním aktivitám Praha ani neměla peníze), ale o zemskou hotovost. Té se musela se svými voji zúčastnit šlechta, a to na vlastní náklady. Odtud se mohla vzít motivace ke králově zavraždění. Vcelku neexistují pochybnosti o tom, že vlastní pachatel, krátce po činu strážemi ubitý žoldnéř Konrád (původem Durynk) byl pouze najatým nástrojem.
Klíčové je, že o něco málo pozdější kroniky se o zavraždění vyjadřují velmi vyhýbavě – jako by autoři vraha znali nebo alespoň měli podezření, nicméně šlo o osobu mocnou, která by jim mohla ublížit. To zpochybňuje zahraniční roli (Lokýtek, uherští protivníci, Habsburkové). Když psal Dalimil svoji kroniku, byl již Albrecht I. Habsburský též mrtev (shodou okolností rovněž zavražděn). Ze vzdáleného Lokýtka by kronikář strach mít rovněž nemusel – a pro polského panovníka by nejspíš bylo jednodušší nechat krále zavraždit až v prostředí, které lépe znal, tedy v Polsku. Prakticky vyloučit lze zřejmě i manželku Violu Těšínskou či bývalou snoubenku Václava III. Alžbětu. Existují i fantastické domněnky, že na vraždě měl podíl i děkan olomoucké kapituly, že do hry vstoupil nějaký poklad templářů posléze uschovaný na brněnském hradě Veveří, to však nejsou spekulace, ale spíše fantasmagorie.
Česká šlechta byla v té době s Václavem v napjatých vztazích, ostatně po vraždě nikdo nenařídil větší vyšetřování, tělo bylo nakvap pohřbeno v Olomouci a ani nepřevezeno do Prahy (k tomu došlo až mnohem později). Karel Maráz ale pochybuje, že by šlo o rozsáhlé spiknutí české šlechty kvůli tomu, že Václav svolal zemskou hotovost. Šlechta samozřejmě profitovala ze změny dynastie a slabosti následných zahraničních vladařů, nicméně jednotlivé rody neměly společné zájmy; rozsáhlejší spiknutí by se asi neutajilo.
Spíše si tak s panovníkem vyřídil při této příležitosti účty nějaký jednotlivec (maximálně malá skupina), který byl králem, ať už skutečně či domněle, poškozen ještě polskou výpravou. Nicméně na konkrétního šlechtice, který si Konráda najal, dnes těžko ukázat…
Zdroj: Karel Maráz: Václav III., Veduta, České Budějovice 2007
Poznámka: Na knize je zajímavé, jak popisuje třeba uherské kralování Václava III. Přineslo Přemyslovcům de facto jen náklady na uplácení místních magnátů. Jak vidno, „úspěšná“ zahraniční expanze se vůbec nemusí překrývat s rozmachem země. Máme tendenci si o panování Václava II. myslet, že šlo o vrchol přemyslovské moci, ale...
