Budovy, do nichž by byly v pravidelných rozestupech nainstalovány snímače pohybu, by mohly z hlediska obyvatel představovat menší narušení soukromí než kamery. S takovou myšlenkou alespoň přišli Yuri Ivanov a Christopher Wren z laboratoří firmy Mitsubishi.
Bezpečnostní kamery jsou dnes již dostatečně levné, nicméně jejich rozsáhlejší použití v některých případech naráží na odpor. Jaké výhody poskytují oproti nim detektory pohybu?
V kancelářských by mohly být rozmístěny v asi dvoumetrových intervalech. Zaměstnanci by nemuseli mít pocit, že jsou sledováni jako laboratorní myši. V tomto případě se totiž zaznamenávají pouze jejich „trajektorie“, které ze sebraných dat automaticky určí příslušný software. Stačí pak například instalovat jednu kameru do dveří budovy a příslušné trajektorie lze přiřadit i konkrétním osobám.
Mělo by být možné snadno zjistit, zda si někdo chodí na hodinu číst na toaletu, přitom ale nedojde k žádnému sledování intimního typu. Firma díky tomu nemusí riskovat žaloby nebo řešit, zda příslušné sledování není zakázáno zákonem.
Data také půjdou využít mnohem lépe než hromady obtížně utříditelného vidoezáznamu. Získat přehled o tom, jak se „používá“ prostor, může mít smysl z řady dalších důvodů, kde se kamery uplatní jen obtížně. Firmy mohou vytvářet ergonomičtější pracoviště. Evidentní je, jak by se takové informace hodily v hypermarketech pro optimalizaci rozmístění zboží. Fakta o využívání prostoru mohou zvýšit i bezpečnost – viz případy, kdy se při požáru všichni hrnou k jedněm dveřím a další ignorují. Se znalostí toho, jak se lidé zdržují na jednotlivých místech pracoviště, se lze pokoušet i o optimalizaci spotřeby energie (úprava vytápění nebo klimatizace).
Zdroj: New Scientist
Viz také (SecurityWorld)
Kamera, která vidí pod šaty i z dálky
Proti krádežím a podvodům v maloobchodech
Řekni mi, jak chodíš (ScienceWorld)
