O jihoevropských neoliticích obvykle předpokládáme, že šlo o potomky kolonistů především z Anatolie (či ještě vzdálenějších oblastí Blízkého východu), nikoliv populace, která jih Evropy obývala v mezolitu.
Oproti neolitu ve střední Evropě není tato otázka zdrojem podstatnějších kontroverzí.
Počátky neolitu ve Středomoří jsou spojeny s keramikou zdobenou otiskem mušle Cesratoderma/Cardium („kultura s kardiovou keramikou“). Šíření nové technologie se odehrávalo po moři, alespoň v první fázi. Aktuálně sekvenovaný kompletní genom pochází ze zubu ženy, jejíž ostatky byly nalezeny v jeskyni Cova Bonica u Vallirana nedaleko Barcelony. Žena žila kolem roku 5400 př. n. l.
Výsledky sekvenování byly publikovány v časopisu Molecular Biology and Evolution. Uvádí se zde, že klimatické podmínky v jižní Evropě oproti té střední méně přejí zachování genetického materiálu, ze střední Evropy již kompletních neolitických genomů máme několik. Nicméně když se data srovnají s částečnými genomy např. z Portugalska, vychází nám pro Středomoří obraz velmi homogenní neolitické populace opravdu pocházející z Anatolie. Neolitici měli světlou pleť, tmavé vlasy i oči. Naopak místní mezolitické obyvatelstvo vypadalo jinak, genetická rekonstrukce jednoho mezolitika ze Španělska ukazuje na modré oči a pleť tmavší, než mají současní Evropané. Genetickou složku mezolitiků v sobě mají asi hlavně dnešní obyvatelé Sardinie a Baskové, jinak jsou jihoevropské národy hlavně potomky prvních zemědělců.
Zdroj: ScienceDaily
