Článek v časopisu Psychological Science uvádí, že lidé jsou s rostoucím věkem prý čím dál spokojenější hned v několika zkoumaných kategoriích: pocit životního úspěchu, materiální podmínky, kvalita vztahů a dokonce i zdraví.
Angelina R. Sutin z Florida State University College of Medicine a její kolegové provedli průzkum v USA. Výsledky mají být platné bez ohledu na národnost a pohlaví. Podle názoru výzkumníků jako by spokojenost odpovídala rovnici ax + b. Roli tedy hraje i to, kdy konkrétně jsme se narodili. Mladší lidé začínají s vyšším „vstupním bankem“, i když spokojenost se zvyšuje u všech. Tuto skutečnost dává studie do souvislosti celkem logicky s válkami a ekonomickými krizemi. Současné štěstí je důsledkem ekonomické prosperity, přístupu ke vzdělání…
V této souvislosti si autoři výzkumu neodpustili kritický podtón, třeba vysoká nezaměstnanost a ekonomická krize v jižní Evropě může v těchto zemích trend zase zvrátit.
Zdroj: Eurekalert.org
Poznámky:
Matt Ridley v knize Racionální optimista s údivem konstatuje, že když se zeptáte jednotlivce (zde v západní civilizaci), jak se má on osobně, obvykle řekne, že dobře. Současně je ale kuriózně přesvědčen, že se světem jako celkem to jde z kopce (od obecných frází – ničení přírody, úpadek morálky, konzum, odvrat od náboženství – až po konkrétní stesky „dneska se už to pivo nedá pít/netočí se dobré filmy/nepíší dobré knihy“).
Je to zvláštní – logické by bylo třeba zrovna předpokládat, že co se týče zdraví, spokojenost s věkem bude čistě z objektivních důvodů klesat. (Snad je zde nějaká hranice?)
Existuje zde snad i nějaké systematické zkreslení, sebeklam, kdy lidé své vlastní pocity štěstí nadhodnocují („pozitivní myšlení“) – a naopak?
