(podruhé podle knihy Peníze ve středověku)
Od konce antiky se starší stavby (nejen pohanské chrámy) bez skrupulí rozebíraly a kámen používal jako nový stavební materiál.
Nešlo ale o nějaký speciální odpor k „pohanskému umění“, Evropané tak v křesťanském středověku zacházeli i s vlastními artefakty.
A to včetně náboženských předmětů. Řemeslná práce tohoto typu se tedy kupodivu příliš necenila. V raném středověku byl nedostatek peněz z drahých kovů dokonce takový, že umělecké dílo bylo rovnou pokládáno za „polotovar“ a rezervu, než se přetaví opět na peníze.
Mince se přetavovaly do zlatých pokladů, deponovaných obvykle v kostelích a klášterech. Opačný proces nastával především při najímání vojska, které bylo i v období jinak převážně naturálně fungující směny třeba platit penězi. Krása předmětů z drahých kovů, dokonce i když měly nějaký náboženský význam, nebyla příliš pociťována.
Zdroj: Jaques Le Goff: Peníze ve středověku, Mladá fronta 2012
Poznámka: Ctěné „ostatky světců“ sice nikdo nemlel na kostní moučku pro prasata, ty však zase nemůžeme pokládat za umělecké předměty. Jakého umění si tedy středověk vlastně vážil? Ručně vázaných a opisovaných knih? Sakrální architektury?
