Možná jste viděli test, při kterém dostanete obrázek, kde je např. modře vytištěno slovo "černá", zeleně slovo "červená" atd. Nyní dostanete za úkol říct, jako barvu mají jednotlivá slova. Slovní označení se vám plete a má tendenci přebít vizuální vjem.
Tento jev se mj. označuje jako tzv. Stroopův efekt. Někdy se používá jako základ pro úvahy, zda jsou naše vnitřní obrazy spíše textové nebo vizuální. Jiná z možných interpretací říká, že pro většinu dospělých lidí je čtení již procesem automatizovaným, který probíhá na podvědomé úrovni a není možné ho kontrolovat – když před nás někdo dá nápis, nedokážeme ho nečíst (leda kdybychom zavřeli oči).
(Zdroj: Robert J. Sternberg: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002,
http://obchod.studovna.cz/kniha.asp?Csl=8553&lk=1)
Kromě tohoto příkladu, kdy se jednotlivá vnímání spíše pletou přes sebe, existuje ještě jeden poněkud podobný jev. V něm se naopak s jedním smyslovým vjemem nepatřičně asociuje nějaký další, ve skutečnosti nepřítomný.
Vícenásobné počitky (tj. třeba spojení zrakového a sluchového vnímání) jsou označovány obecně jako synestesie. Synestesie znamená spojení "natvrdo" tam, kde příslušná vazba není na místě – "zvuky mají barvy a barvy mají vůni" – a jako taková je pokládána za poruchu vnímání. V psychologické klasifikaci je synestesie obvykle řazena vedle iluzí, halucinací a smyslových klamů.
Jistá chorobnost synestésií samozřejmě nijak nebrání jejich uplatnění v umělecké tvorbě. Například Rimbaud se pokouší přiřadit jednotlivým samohláskám (omlouváme se, zde byl původně překlep) barvy a dochází k následujícím vazbám:
A černá
E bílá
I nachově červená
U zelená
O modrá
