Výzkum vedl antropolog Ian Kuijt z University of Notre Dame. To, že lidé tehdy sbírali planě rostoucí obilniny, není samo o sobě nic divného – jinak by je nic nemotivovalo začít experimentovat s jejich pěstováním. Existence sýpky hluboko před počátkem vlastního zemědělství (srovnejte se stářím vrstev v Jerichu, kde zemědělské osídlení začíná až na konci 9. tisíciletí př. n. l.) je ale přece jen poněkud překvapivá. Ukazuje, že už tehdy si lidé dělali zásoby do dalšího období, vytvářeli přebytky, a také že dlouhodobě sídlili na jednom místě (což konec konců ale dělali i středoevropští mezolitici). Mohli dosáhnout vyšší hustoty osídlení i hromadit majetek, kvůli němuž stálo za to válčit.
Objevená sýpka měla zvednutou podlahu. To asi sloužilo k cirkulaci vzduchu, aby se zrní nezapařilo/neplesnivělo, možná to mělo za cíl také trochu zkomplikovat přístup myším. Sýpka se nacházela mezi obytnými staveními, v nichž byla nalezena řada nástrojů pro zpracování zrna.
Zdroj: Eurekalert.org
Poznámka: Možná, že zemědělství lidé ani vymyslet „nechtěli“ a přecházeli k němu nedobrovolně, ve chvíli, kdy se sběr obilí kvůli klimatickým změnám přestal vyplácet (a nebo když tímto způsobem už nebylo možné uživit rostoucí populaci). A nakonec, pokusy přejít k pěstování plodin se mohly odehrát několikrát, až ten poslední se ale dlouhodobě udržel.
Viz také:
Zemědělství mohlo začínat už před 20 000 lety?
Foto: Wikipedia, licence obrázku public domain
