Po dobu půl roku, od 4. listopadu 2004 do 1. května 2005, bude možno prohlédnout si 50 nejvýznamnějších uměleckých předmětů z hrobky Tutanchamona, následovníka Achnatona. Návštěvníkům budou k porovnání rovněž nabídnuty fotografie od Howarda Cartera z roku 1922, protože působivým způsobem ilustrují stav hrobek při prvním otevření.
70 dalších vybraných předmětů z Údolí králů a okolních chrámů vytváří historický kontext k dějinám a vybavení hrobek 18. dynastie (1555 až 1305 př. n. l.). Skvostné kousky pocházejí z období let 1427 až 1323 př. n. l. Barevná rekonstrukce hrobky, jejíž senzační objevení Howardem Carterem v listopadu 1922 ohromilo svět, přináší hlubší poznání o zlaté posmrtné říši faraónů.
Zlato („maso bohů") bylo ve starém Egyptě považováno za barvu věčného slunce a bylo symbolem pro znovuzrození na onom světě. Podtitul výstavy odkazuje na náboženský význam zlatého pokladu hrobky, jenž je starý přibližně 3 500 let. Zlatý sarkofág Tuji (předchůdkyně Tutanchamona) a diadém Tutanchamona, jenž byl nalezen na hlavě mumie v hrobce, patří k nejvýznačnějším výstavním exponátům. Exponáty jsou řazeny chronologicky a začínají Thutmosisem IV. a předměty z hrobky Amenofise II., jenž vládnul v poslední čtvrtině 15. stol. př. n. l., i exponáty z hrobky dvořana Maiherperiho; pak následují skvostné kusy z hrobky Jujiho a Tuji, rodičů manželky Amenofise III. Následují „kacířský král“ Achnaton a záhadné pohřbívání během amarnaského období, jež s ním souvisí, a výstava je zakončena pokladem z hrobky Tutanchamona.
Počítačová animace společnosti Art+Com seznamuje s geografickými souvislostmi Egypta a osvětluje architekturu hrobky od ranných až po pozdní dynastie.
Údolí králů
Hrobky králů Nové říše (1550 – 1069 př. n. l.) leží oproti modernímu Luxoru v odlehlém údolí v Západní poušti Théb, v Údolí králů. Nad údolím ční vrchol hory ve tvaru pyramid El-Qurn. Hrobky jsou hluboko ve skále a jsou bohatě vyzdobeny vyobrazeními, přičemž hrobky 18. dynastie jsou vyzdobeny především výjevy z knihy podsvětí Amduat, jejímž tématem je noční jízda boha slunce Re podsvětím. Běh slunce byl tenkrát v centru víry v posmrtný život. Zemřelý král se chtěl stát součástí tohoto běhu slunce, aby se tak stal součástí věčného koloběhu svítání a stmívání, života a smrti. Pro soukromé osoby plnila stejný účel na papyru sepsaná kniha mrtvých, v níž bylo uvedeno nespočet výroků. Svatyně věčného kultu smrti zemřelého krále, jež jsou současně zasvěceny bohu Amunovi, leží na okraji úrodného kraje v oblasti na západ od Théb.
První královské skalní hrobky byly ještě velmi skromné, ale v průběhu doby vznikaly systematicky rozšířené stavby. Jakožto zvláštní projev přízně krále mohly během 18. dynastie získat právo na pohřbení v Údolí králů i rodinní příslušníci krále a úředníci dvora. Jejich hrobky se však od těch královských podstatně liší ohledně podoby, dekorace a hrobových předmětů.
K velkým objevům v Údolí králů došlo v 19. a 20. století: v roce 1817 objevil Ital Giovanni Battista Belzoni hrobku Sethose I. a v letech 1898/99 narazil Francouz Victor Loret na hroby krále Thutmosise III., Amenofise II. a dvořana Maiherperiho. Pod vedením amerického laického archeologa Theodora M. Davise byly v letech 1903 a 1908 otevřeny pro naši výstavu důležité hrobky Thutmosise IV., Jujiho a Tuji, Haremheba a hrobka z období Amarna KV 55. Poté si Davis myslel, že v Údolí králů již není možno objevit nic významného. Howard Carter mu ukázal, že to není ani zdaleka pravda: jemu se podařilo v roce 1922 objevit senzační hrobku Tutanchamona.
Obětiny v královské hrobce
Obětiny v královské hrobce 18. dynastie je třeba vidět jako výsledek jedno století trvajícího vývoje egyptských přestav o posmrtné říši, neboť starší myšlenkové bohatství nebylo novými myšlenkami vytlačováno, ale doplňovaly jej. Ve Staré říši převládala představa nebeského onoho světa, v Nové říši naproti tomu převládala představa podsvětí. Podle toho, jaké vládly představy o onom světě a o duši, je možno v královských hrobkách nalézt nejrůznější obětiny. Ty si nekonkurují, ale vzájemně se doplňují a mají na všech možných úrovních králi pomoci v novém životě. Od nejstarších dob byla hrobka chápána jako věčné místo pobytu zesnulého a byla vybavena všemi věcmi, které mají umožnit život na onom světě. K nim patřily na jedné straně předměty, jež byly vytvořeny specielně pro pohřbení, na druhé straně nejrůznější předměty denní potřeby, které většinou byly předměty domácí potřeby zesnulého. K tomu patřily takové zásoby, jako jsou potraviny, oleje k pomazání a tkaniny. Obětiny vyrobené pro hrobku byly často opatřeny jmény a funkcemi vlastníka, vedle toho však rovněž náboženskými vyobrazeními a texty, čímž podstatným způsobem doplňovaly vyobrazení na zdech hrobky.
Hrobka Tutanchamona představuje výchozí bod pro zkoumání obětin královských hrobek 18. dynastie. Ačkoliv v Tutanchamonově královské hrobce bylo mnoho obětin, které původně nebyly vůbec určeny pro něj, poskytuje nám poklad v jeho hrobce dosti přesnou představu o tom, jak vypadalo vybavení královské hrobky v době 18. dynastie. Mnohé z toho, co bylo objeveno u Tutanchamona, odpovídá zbytkům vybavení jeho předchůdců a následovníků. Pouze jeho postavení neodpovídalo kvůli prostorovým podmínkám těm z jiných královských hrobek. Bezprostředně předcházející dobu Amarnanu, během níž Amenofis IV. a Achnaton odstranili staré kulty a boha slunce Atona stanovili za jediného boha, evidentně nijak rozhodujícím způsobem neovlivnilo vybavení hrobky Tutanchamona. Mnohé mohlo být u Tutanchamona, v souladu s dobovým vkusem, luxusnější, než tomu bylo u jeho předchůdců. Zvláště nápadné je bohaté pozlacení skříňky a dřevěných soch bohů a krále. Jejich předchůdci ze starších královských hrobek jsou pouze černěny pryskyřicí: černá znamená život a znovuzrození na onom světě, ale především je spojována s bohem smrti Osiris, jenž byl v době Amarna se svým negativním přístupem k onomu světu zatlačen do pozadí. V hrobce Tutanchamona dominuje zlato do té míry, že i zde je nasnadě symbolický význam: zlatá barva je barvou slunce, které svou září probouzí zesnulého na onom světě k novému životu. Tutanchamon si vytvořil ve své hrobce zlatý, tzn. světlem prozářený onen svět, v němž možná ještě doznívá víra v Atona ze starších dob.
Prohlídka výstavy
Amenofis II. a Thutmosis IV. (1427 – 1390 v. Chr.)
Po dobách velkých dobyvačných taženích za vlády Thutmosise III. byla i doba Amenofise II. poznamenána válečným duchem. Pod vládcem, který měl sklony ke krutosti, dominovali muži, kteří byli jeho druhy z mládí a z válečných tažení. Naproti tomu jeho syn a následovník Thutmosis IV. usiloval se sousedními státy spíše o dosažení smíru. Během svého krátkého období vlády rozvinul čilou stavební činnost, např. ve velkém Amunově chrámu v Karnaku.
Obětiny v královské hrobce ze středního období 18. dynastie
V porovnání s obětinami hrobky Tutanchamona jsou nálezy královské hrobky z raného a středního období 18. dynastie skromné. Z hrobů Amenofise II. a Thutmosise IV. jsou to především sošky bohů a králů ze dřeva černěné pryskyřicí nebo pomalované pestrými barvami, modely rituálních nádob a symbolické znaky z modré fajáns a sošky mrtvého z různých matriálů, a rovněž předměty, které nebyly pro vykradače hrobů zajímavé. Z této doby rovněž pochází hrobka osobního strážce Maiherperiho. Ten musel požívat zvláštní přízně Amenofise II. a Thutmose IV., protože se mu dostalo cti být pohřben v Údolí králů.
Amenofis III. a Teje (1390 – 1353 př. n. l.)
V rozporu s tradicí se Amenofis III. oženil s měšťankou, Teje, jíž propůjčil výjimečná privilegia a pravomoci. Její rodiče Juja a Tuja dokonce dostali hrob v Údolí králů. Amenofis III. se mohl radovat z plné státní pokladny a žít v hojnosti orientálního přepychu. Pomníky krále měly kolosální rozměry. O tom ještě dnes svědčí chrám Luxor.
Hrobka Jujiho a Tuje
Hrobka rodičů manželky Amenofise III. byla před objevením místa posledního odpočinku Tutanchamona nejvýznamnějším objevem v Údolí králů. Neporušená a zachovalá hrobka je dodnes soukromou hrobkou s nejbohatším vybavením v Údolí králů. Mnohé z vybavení je třeba považovat za dárek Amenofise III. Juja měl během svého života hlavní postavení v armádě a velel královskému vozovému oddílu, Tejina matka Tuja byla duchovní Amun a zpěvačka Hathor.
Achnaton a Nefertiti (1353 – 1336 př. n. l.) a tajemné pohřbení z období Amarna
Revoluční éru zažil Egypt během vlády Amenofise IV., nazývaného Achnaton. Povýšil Atona na jediného boha a zakázal staré kulty bohů. V Karnaku nechal postavit první Atonův chrám a nechal jej vyzdobit kolosálními sochami své osoby. V jednom chvalozpěvu velebí Achnaton boha světla Atona jako pramen veškerého života. Nový bůh je znázorňován jako sluneční kotouč, jehož zář končí v lidských rukou. V 6. roce své vlády zrušil Achnaton sídlo v Thébách a ve středním Egyptě založil u dnešní vesnice El-Amarna nové hlavní město.
Období vlády Achnatona znamenal pro Údolí králů pauzu. Po dobu přibližně jednoho čtvrtletí nám nejsou v královské nekropoli známy žádné aktivity. Konec tohoto období vyznačuje hrobka z období Amarna v Údolí králů, z níž je zde možno vidět některé předměty. Hlavním objevem byl bohatě vykládaný pozlacený sarkofág s dekorem peří. Původně patřil Achnatonovi samotnému, ale kdo zde byl nakonec pohřben, není navzdory intenzivnímu výzkumu dodnes jasné.
Tutanchamon (1332 – 1323 př. n. l.)
Po neúspěšném pokusu Achnatona o revoluci zahájili jeho následovníci opatrnou restaurační politiku a snažili se znovu oživit v celé zemi kult starých bohů, především boha Amuna z Karnaku. Jako projev svého návratu k Amunovi propůjčil král sochám boha rysy své vlastní tváře. Tutanchamon dosedl na trůn ještě jako dítě a není přesně jasné, jakou měl vazbu na královský dům. Po začátku jeho vlády se egyptský dvůr vrátil zpět do Memfisu, Théby se opět staly náboženským centrem a Údolí králů se stalo pohřebištěm vládců Nové říše.
Poklad hrobky Tutanchamona
Navzdory tomu, že hrobka v mladém věku zesnulého krále byla krátce po pohřbu dvakrát nebo třikrát navštívena vykradači hrobek, je možno získaný inventář hrobky považovat za do značné míry reprezentativní pro královskou hrobku 18. dynastie. Většina věcí, které byly objeveny u Tutanchamona, odpovídá zbytkům nalezených v jiných královských hrobkách té doby. Hrobka sestává ze čtyř komor, které byly bohatě vybaveny obětinami. Vstup do tzv. klenotnice, v níž byla objevena většina vzácných věcí, byla hlídána Anubem v podobě šakala ležícího na skříňce.
Hrobka Tutanchamona: objev
Objevení hrobky Tutanchamona anglickým egyptologem Howardem Carterem je pro egyptskou archeologii bezpochyby šťastná náhoda. Během desetileté práce zachránil Carter jedinečný nález hrobky a zpřístupnil jej veřejnosti a vědě. Historie dlouhého hledání této hrobky se stala v oficiální zprávě objevitele archeologickou detektivkou: v roce 1914 převzal Carterův mecenáš Lord Carnarvon licenci na vykopávky amerického laického archeologa Theodora Davise. Davis narazil během vykopávek v Údolí králů na předměty se jménem Tutanchamon, což umožnilo Howardu Carterovi doufat, že najde hrobku krále. Jak dokazují pracovní dokumenty, měl Carter vynikající intuici. Díky svému systematickému průzkumu území se mu podařilo najít jednu oblast, kterou předchozí archeologové zcela ignorovali. Po letech bezvýsledného hledání se Lord Carnarvon rozhodl v roce 1922, že bude ještě financovat poslední sezónu vykopávek. Howard Carter nyní blokoval přístup k hrobce Ramsese VI., kde dva roky předtím z ohledu k turistům přerušil práce. A konečně zde 4. listopadu narazil na schody ve skále. 26. listopadu, po té, kdy zcela uvolnil zazděný průchod na konci schodů a byla odklizena chodba zasypaná sutí, stáli objevitelé před druhou zapečetěnou zdí. Howard Carter líčí následující události, první pohled na předsíňky hrobky ve zprávě takto: „S chvějícíma se rukama jsem udělal malý otvor v levém horním rohu. Pak jsem otvor zvětšil, vložil jsem dovnitř svíčku a pátral jsem uvnitř. Když si však mé oči na světlo zvykly, brzy se z mlhy vynořily jednotlivé věci uvnitř komory, podivuhodná zvířata, sochy a zlato – všude bylo lesknoucí se a blyštící se zlato!“
Hrobka Tutanchamona: výzdoba
Hrobka Tutanchamona patří k druhu nevyzdobovaných hrobek ve skále s východem po schodech, jak byly v Údolí králů z 18. dynastie připravovány pro příslušníky královského domu. Po schodech a na ně navazující chodbou se dostanete nejprve do příčně uložené předsíně, z níž se odchází v levém rohu do komory se zásobami. Vpravo je komora se sarkofágem, na níž navazuje východně položená komora s pokladem. V průběhu přeměny na královskou hrobku byla komora se sarkofágem opatřena malbami. Ty je třeba chápat jako přechod slunce z východu na západ a dokumentují cestu krále do podsvětí. Na východní úzké stěně komory se sarkofágem je možno vidět pohřeb. Sarkofág Tutanchamona leží ve skříňce na loďce, již táhne skupina dvořanů k hrobu. Na severní hlavní stěně je sedm velkých sošek umístěných do tří skupin. Vpravo je vidět Tutanchamon, z něhož se stal Osiris. Před ním stojí Aja, jeho následovník, jenž je prostřednictvím pardálí kůže označen jako kněz Sem. Provádí rituál otevírání úst, pomocí něhož by měly opět začít pracovat smyslové orgány na onom světě. Prostřední skupinu tvoří král a nebeská bohyně Nut. Nakonec zcela vlevo objímá Tutanchamon boha smrti Osirise označeného zelenou barvou pokožky, přičemž mu podpírá jeho královské Ka, personifikaci životní síly. Západní tenká stěna se zabývá přechodem krále do podsvětí a jsou na ní motivy z první hodiny knihy podsvětí Amduat. Dvanáct slunečních paviánů vítá boha slunce a s ním i zemřelého krále při jeho vstupu do podsvětí. Na vstupní stěně na jižní straně komory vítají krále v podsvětí Hathor, Anubis a Isis a propůjčují mu věčný život.
