Předpokládá se, že denisovany odděluje od neandrtálců desítky tisíc let nezávislé evoluce (i když byli větví neandrtálců, ne Homo sapiens), pročež si zaslouží samostatnou kolonku.
Genom denisovanů, jak se zdá, nezmizel beze stopy. Analýza DNA z kostí a zubů ze Sibiře ukázala, že asi 5 % jejich genomu je přítomno i u moderních lidí (oproti dřívějšímu názoru se dnes nějaké křížení předpokládá i mezi Homo sapiens a neandrtálci). Co se ale ještě zajímavější, genom denisovanů nepřežívá na Sibiři, ale na Papui – Nová Guinei. K takovému závěru alespoň dospěl Mark Stoneking z Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology v Lipsku. Tyto geny objevil v menší míře také v Austrálii a Polynésii.
Stoneking se domnívá, že denisované tedy museli obývat rozsáhlá území v jihovýchodní Asii, kde (a nikoliv na Sibiři) se také křížili s moderními lidmi. To by znamenalo, že byli ve smyslu adaptace na velmi rozdílné přírodní podmínky vyspělejší/schopnější než neandrtálci a dali by se v tomto přirovnat k moderním lidem. Šířit se severojižním směrem vyžaduje také kvůli klimatickým rozdílům větší změny životního stylu než při pohybu ze západu na východ.
John Stewart z britské Bournemouth University ale oponuje. Tvrdí, že to vůbec neznamená, že denisované žili v jihovýchodní Asii. Křížení s moderním člověkem se mohlo odehrát i na Sibiři, odtud pak tito lidé postupovali dále do jihovýchodní Asie a na jejich místo se tlačila další migrační vlna Homo sapiens z Afriky/Blízkého východu.
Zdroj: NewScientist
Poznámky:
– Stewartova námitka se zdá být logická.
– Vysočinu Nové Guinee obývá opravdu velmi archaická populace – dává smysl předpokládat, že šlo o první Homo sapiens procházející Sibiří, takže by se s desisoviany mohli křížit právě oni. Totéž platí pro domorodé Australany. Poněkud zvláštní je to naopak v případě Polynésie, která je výsledkem relativně mladého austronéského osídlení vycházejícího nejspíš z Tchaj wanu.
– Lidé se severojižně pohybují zvlášť obtížně, pokud jsou zemědělci. Kvůli de facto „opačnému“ tvaru kontinentů se tímto způsobem někdy vysvětluje rozdílná rychlost šíření zemědělství v Euroasii a v předkolumbovské Americe.
– Souvislost s archaickými „hobity“ z Flores rovněž v jihovýchodní Asii nulová (až na geografii – mohly zde snad žít ještě další formy člověka?).
