V jaké části Prahy jsou lidé subjektivně nejšťastnější (a naopak)? Dílčí odpověď by mohl dát průzkum dvou jevů, sebevražednosti a psychiatrických ambulancí.
V knize Psychologický průvodce Prahou jsou zmíněna data UZIS, která udávají sebevražednost v letech 1999-2002. Pokud potom procento sebevražd přepočítáme na celkový počet obyvatel určitého obvodu, dostaneme čísla, která můžeme srovnávat.
Výsledkem je tabulka, ve které jako nejméně „šťastná“ vychází Praha 8 a 9, nejšťastnější naopak Praha 1 a 4. Rozdíly ale nejsou velké, pravděpodobně by bylo zajímavější mít data v menším měřítku (čtvrť, nikoliv jen číslo obvodu). Počet sebevražd je také relativně malý (cca 215 ročně), proto data nejsou příliš relevantní.
Pokud se podíváme na počet návštěv psychiatrických ambulancí, nejvíce k nim dochází v Praze 1 a 2, mezi dalšími obvody jsou rozdíly minimální. To je ovšem zřejmě zase dáno tím, že v centrální části města je nejvíce lékařských zařízení – nemusí to nutně vypovídat o bydlišti pacientů.
Zdroj: Petr Bakalář: Psychologický průvodce Prahou, Votobia 2007
Další motivy, jak by problém šel zkoumat:
– dotazníkový test na pocit subjektivní míry štěstí
– procento lidí, kteří se v dané čtvrti na ulici usmívají
– je nějaká korelace štěstí s bohatstvím čtvrti (centrální čtvrti pravděpodobně nejbohatší), eventuálně mezi štěstím a charakterem prostředí (historická zástavba vs. sídliště vs. staré dělnické čtvrti vs. domky na předměstích apod.)?
– porovnávání jednotlivých čtvrtí z hlediska dalších parametrů (počet lidí s VŠ – například dle titulů v telefonním seznamu, výsledky voleb…)
(související úvahy nad "psychologií Prahy" viz také http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/dopisy/1CCA82100810CAA8C1256E970048C6CE)
