Ve středověkém Irsku se ořechy pokládaly za zdroj inspirace básníků. Jak se takové spojení mohlo vytvořit?
Samozřejmě může jít původně o náhodu, eventuálně o něco, co je hluboko zakutáno do gaelské symboliky a při letmém pohledu zvenku prakticky neodhalitelné. Nicméně několik možných zdrojů tohoto přirovnání snad navrhnout lze:
– Na jihoirských plážích rostou občas exotické palmy. Vyrůstají právě z velkých ořechů, které sem z jižnějších oblastí přináší Golfský proud. Tyto ořechy byly spojovány s exotickým, zvláštním světem – právě k němu by měli mít přístup básníci.
– Ořech jako něco určené k rozlousknutí, co vzdoruje. Spojení rozlousknutí oříšku – vyřešení rébusu/překonání překážky je běžné i v češtině. Báseň by měla také vyloupnout určitý skrytý smysl, jít k „jádru“ věci, eventuálně rozlousknutí souvisí i s nutností nalézt vhodná slova z hlediska metra.
– Ořech připomíná tvarem lidskou hlavu (tady lze však namítnout, že spojení hlavy/mozku s duševní činností je spíše až moderní záležitostí). Jádro vlašského ořechu zase připomíná tvarem lidské mozek. V angličtině se dnes slovo nut používá pro hlavu, přeneseně i pro hlupáka (srovnej v češtině označení někoho za „vořecha“, což ale může souviset i s hanlivým označením pro nečistokrevného psa).
– Ořech pouze nesytí, ale je pochoutkou – podobně jako dobrá báseň. Eventuálně ořech podle irské lidové víry podporuje mozkovou činnost (což snad není úplný nesmysl/pověra, opravdu jsou zde látky s podobným účinkem obsaženy).
– Líska je v irské tradici někdy ztotožňována s Kristem. Dobrá báseň vyžaduje božskou inspiraci. (Na první a poslední bod se samozřejmě bez znalosti příslušný reálií dá přijít těžko.)
Zdroj: Původ poezie (sborník), Argo, Praha 2006, část Daniel Samek: Básnické střevo gaelské
