pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Intuitivně by si člověk myslel, že třeba pejskaři na tom budou celkově lépe než průměrná populace – když nic jiného, musí alespoň někteří z nich své miláčky venčit, což je nutí ke zdravému pohybu. Jenže chyba lávky. V rámci výzkumu, který provedli vědci z univerzity ve finském Turku, vyšel pravý opak.
Analýza se zaměřila na lidi v produktivním věku. Ukázalo se, že vlastníci domácích zvířat oproti průměrné populaci mají spíše nižší vzdělání a sociální status. Dokonce mají méně pohybu a jsou celkově nemocnější, a to i přesto, že jejich záliby často zahrnují aktivity související s pohybem v přírodě. Od průměrné populace se výrazně liší tzv. indexem BMI (který zhruba řečeno odpovídá tomu, nakolik je člověk otylý), mají častěji vysoký krevní tlak a diabetes. Pro vlastníky jiných domácích zvířat než psů platí popsané jevy ještě ve větší míře.
Zdroj: Eurekalert
Poznámky:
Jak popsaný jev vysvětlit? (Například: pořizují si snad domácí zvířata přednostně lidé nějak sociálně „vykolejení“, například osamělí, u nichž lze tedy v průměru předpokládat i celkově odlišný životní styl? O tom by mohlo svědčit, že ve studii se také zjistila pozitivní korelace mezi vlastnictvím domácího zvířete a stavy deprese a úzkosti. Jak jsou chovatelé domácích mazlíčků rozděleni mezi městem a venkovem? Platily by závěry z Finska i pro Českou republiku?)
