Již se zde několikrát psalo o zvratu, který v evropském válečnictví způsobil anglický dlouhý luk. De facto znamenal konec středověké jízdy.
Viz také: Křeščak a konec středověkých rytířů
Není to sice tak docela pravda, ještě bitva u Moháče by se dala chápat jako vítězství středověkého způsobu boje i proti střelným zbraním, ale rámcově to platí.
Viz také: Bitva u Moháče
Fakt je, i přes Kreščak a další působivé triumfy Angličané Stoletou válku prohráli. Francouzi se naučili napadat anglickou armádu ještě předtím, než stihla zformovat obranný šik, útočit na lukostřelce z boku, eventuálně proti jejich šiku používat střelné zbraně – které měly už tehdy delší dostřel i než dlouhé anglické luky. Lukostřelci proti střelbě sami nebyli dobře chránění.
Nicméně, proč se dlouhý luk předtím nedočkal širšího nasazení a používali ho de facto jen Angličané? V první řadě ho bylo nutné objevit. V Anglii se používal od 12. století a ještě před tím, než decimoval Francouze na bojištích Stoleté války, jimi Angličané dokázali porazit Velšany a Skoty (armády, jejichž jádrem byli kopiníci). Pokud se naopak proti falanze kopiníků Angličané pokoušeli prorazit jízdou, často prohrávali. Obecně byli lučištníci velmi úspěšní tam, kde dokázali zaujmout postavení s krytými boky.
Mimochodem, Francouzi dlouho nechápali, že prohrávají kvůli lukům (poznámka: je to vůbec možné?). Všímali si jiných věcí, třeba to, že angličtí rytíři v bitvě sesedli z koní, a zkoušeli provádět totéž, vesměs s žalostnými výsledky.
Ale zpět k otázce, proč se dlouhé luky neujaly i jinde. Níže uvedený zdroj tvrdí: K jejich zvládnutí bylo třeba pravidelné cvičení. Nevydávaly se v nějaké zbrojnici při „mobilizaci“, ale vojáci je měli doma. Jiné země se prostě neodvážily takto své rolníky ozbrojit, v Anglii už v té době ovšem feudalismus končil…
Zdroj: Terence Wise: Vojska středověké Evropy, Computer Press 2007
Poznámka: Odtud možná i anglosaský důraz na právo vlastnit zbraň jako na něco přímo související s osobní svobodou?
