Němečtí rytíři se do Pobaltí dostali přes řadu peripetií. V době při úpadku křižáckého panství v Levantě se přesunuli do Sedmihradska, kde na žádost uherského krále Ondřeje II. bojovali proti Kumánům. Nicméně si přitom natolik žárlivě střežili svoji nezávislost a získané území se snažili ovládnout sami, že je král vyhnal.
Něco podobného se opakovalo i v případě Pobaltí. Také zde je proti pohanským Prusům původně roku 1226 povolal křesťanský vládce, mazovský kníže Konrád, čehož polští vládci později jistě litovali. Další aktivity Řádu měly kromě prosté dobyvačnosti několik důvodů:
– Účast na křížové výpravě tehdy mohla znamenat automatické odpuštění hříchů nebo i světských zločinů. Křížové výpravy do Pobaltí byly mezi evropskou aristokracií velmi populární, bylo to mnohem pohodlnější a bezpečnější, než se trmácet na Blízký východ. Navíc vzhledem ke klimatu v této oblasti (bahno, mrazy…) mnohdy plánované tažení ve skutečnosti ani nezačalo. (Ještě v té době a později probíhala křížové tažení na Balkáně proti Turkům, ale to také nepatřilo zrovna k bezpečným podnikům, stejně jako tažení do Čech…)
– Němečtí rytíři se do této oblasti zcela přesunuli i proto, aby se vyhnuli osudu templářů. V roce 1310 začal být řád na základě buly papeže Klementa V. vyšetřován a kdyby se jeho zástupci nacházeli fyzicky pod cizí mocí, možná by též skončili na hranici.
– Po ovládnutí Prus se další akce Řádu soustředily především proti dlouho pohanské Litvě. Proč zde ale rytíři na rozdíl od Prus nebyli úspěšní? Snad i v důsledku toho, že Litva projevila schopnost velmi rychle absorbovat veškeré vojenské novinky a technologie a ani v krutosti si obě strany nijak nezadaly. Však šlo také o značně militarizovaný stát vyrostlý v neustálé expanzi východním směrem. Jakmile se objevila děla, snížil se tím význam hlavní úderné síly křižáků, tedy těžké jízdy. Pro použití děl měli Litevci navíc jednu výhodu – v bažinatém terénu byly prakticky jedinými dopravními tepnami řeky, Litevci však mohli děla na místo střetů dopravovat mnohem „akčněji“, tedy po proudu. Řád tedy nezvítězil a po vzniku unie mezi Polskem a Litvou ztratil šance na další nezávislou existenci.
Zdroj: Stephen Turnbull: Grunwald/Tannenberg 1410, Grada 2008
