***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Experimentální psycholožka Denise D. Cumminsová vysvětluje fungování tohoto jevu následujícím způsobem.
Lidský mozek se ve známém prostředí snaží s očekávaným chemickým nájezdem vypořádat a dopředu spustit v organismu změny, které budou kompenzovat zátěž. Droga tedy funguje méně, než by bylo „normální“ (což spolu s jinými faktory vede také k potřebě zvyšovat dávku). Jakmile si však dotyčný vezme drogu v prostředí, kde to obvykle nedělá, žádná kompenzace nenastane a i normální dávka může snadno znamenat předávkování.
Dotyčný sice ví, že se chystá si vzít dávku v neznámém prostředí, kompenzační činnost mozku ale není vědomá, působí na úrovni klasického pavlovovského podmiňování („jdu do špinavého sklepa se stříkačkami – zvýšit srdeční tep“). Toto podmiňování se označuje jako teorie oponujícího procesu drogové závislosti.
Zdroj: Denise D. Cumminsová: Základy experimentální psychologie, Portál, Praha 2006
Poznámka: Popisované výzkumy se týkaly především heroinu a morfinu. Bylo by zajímavé zjistit, jak je to v tomto případě s alkoholem. Vydrží člověk například vypít nejvíc při návštěvě známé, „domovské“ restaurace? Kladná odpověď by ovšem mohla mít i jiné příčiny než „oponující proces“…
