Ktesibios (285–222 př. n. l.)
Sifon je trubice, která umožňuje přečerpávat kapalinu z rezervoáru na jiné, níže položené místo. Některé části trubice se mohou přitom nacházet výše než rezervoár, a sifon přesto funguje. K udržování proudu kapaliny není potřeba žádné pumpy, neboť tok je poháněn rozdílem hydrostatických tlaků. Vynález sifonu je často přičítán řeckému technikovi a matematikovi Ktesibiovi.
Kapalina v trubici sifonu může zpočátku stoupat vzhůru, než začne téci dolů – je to hlavně tím, že převažuje tíha kapaliny v delší části trubice. Zajímavými laboratorními experimenty lze demonstrovat, že některé sifony fungují i ve vakuu. Maximální výška vrcholu tradičního sifonu je omezena atmosférickým tlakem – je-li totiž vrchol příliš vysoko, tlak kapaliny může klesnout pod úroveň kritického tlaku kapalinových par a na vrcholu trubice se začnou vytvářet bubliny.
Je zajímavé, že konec sifonu se nemusí nacházet pod ústím trubice, ale měl by být pod hladinou vody v rezervoáru. I když se sifony uplatňují v nesčetných praktických aplikacích při čerpání kapalin, moje oblíbené využití je fantastický Tantalův pohár. V jedné z jeho verzí sedí soška malého člověka v poháru. Sifon je ukryt v sošce a jeho vrchol se nachází v úrovni človíčkovy brady. Naléváme-li do poháru kapalinu, její hladina stoupá k bradě a pak v posledním okamžiku začne prudce klesat a pohár se vyprázdní pomocí sifonu, jehož spodní konec se skrývá u dna. Tantalos tak bude žíznit navěky.
Tento text je úryvkem z knihy:
Clifford A. Pickover: Kniha o fyzice – Od velkého třesku ke kvantovému znovuzrození: 250 milníků v dějinách fyziky
Argo a Dokořán 2015
O knize na stránkách vydavatele
