pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Odpověď: Problémy s vybavením máme nejčastěji u vlastních jmen. Slova, která „máme na jazyku“, ale nedokážeme vyslovit, jsou především vlastními jmény osob, méně už jmény místopisnými a ještě méně obecnými výrazy.
Schacter to vysvětluje tak, že zatímco slovo „pekař“ máme spojené s nějakým „sémantickým polem“ (kdy dotyčný vstává, jak těžká fyzicky i duševně je to práce, jak je placená, jaké může mít pekař nejspíš další zájmy apod.), jméno Pekař je pouze jménem a nevypovídá vůbec o ničem. V některých jiných kulturách odkazuje jméno k sociálnímu statutu dotyčného nebo k nějaké příhodě z jeho života (Sedící býk – to když se jména nedávají při narození, ale až v dospělosti), u nás má však především příjmení povahu čistě arbitrární.
K našemu pokusu výše: První skupina si dokázala lépe vybavit, která z promítnutých tváří patří pekařovi a která hrnčířovi. Druhá skupina měla s přiřazením jmen k obličejům podstatně větší problémy.
Zdroj:
Daniel L. Schacter: Sedm hříchů paměti, Paseka, Praha, 2003
Poznámky:
– Mohlo by být zajímavé zkusit, zda by došlo ke změně, pokud by použitá slova byla relativně nezvyklá – tedy např. jméno/povolání Dendrochronolog, Chiropraktik apod.
– Zatímco jméno/příjmení je arbitrární, alespoň něco málo o dotyčném vyjadřuje titul před jménem. Snad by šlo zkusit zjistit, zda by si účastníci průzkumu dokázali lépe asociovat tváře s „doktorem Pekařem“, „magistrem Hrnčířem“ apod. Pravděpodobně ano.
