Už od univerzitního věku toužil Mark Polansky stát se astronautem. Podřídil tomu svoji kariéru i vše ostatní ve svém životě. A v roce 1996 se mu sen splnil, když se na čtvrtý pokus dostal do oddílu amerických astronautů.
V únoru 2001 se pak vydal na oběžnou dráhu coby pilot raketoplánu Atlantis STS-98. Nyní se chystá na svůj druhý kosmický let, tentokráte na pozici velitele. V listopadu nebo prosinci 2006 má velet výpravě Discovery STS-116 k mezinárodní kosmické stanici ISS.
Mark Polansky (49) navštívil na přelomu února a března 2006 Prahu – na pozvání International School of Prague. Kromě přednášení pro studenty stihl absolvovat i tiskovou konferenci pořádanou Českou kosmickou kanceláří v Kulturním centru Velvyslanectví Spojených států amerických v ČR. Při této příležitosti Mark Polansky odpověděl na několik otázek.
Můžete nám stručně představit svůj nadcházející let?
Mise STS-116 je od nynějška třetí let raketoplánu v pořadí. Poletíme na mezinárodní kosmickou stanici pokračovat v její výstavbě. Vyneseme část hlavního nosníku nazvanou P5, a to na přístavní stranu – což ve vesmíru znamená levou stranu stanice. Při předcházející misi STS-115 budou ke stanici připojeny nosníky P3 a P4. Nosník P6 už je ve vesmíru, ale zatím není na svém místě. A aby se na toto místa dostal, musí něco následovat po P4 – a to je náš P5…
Kdyby vám dal někdo neuvěřitelnou nabídku a vy jste si mohl vybrat kosmickou misi svých snů, co byste si vybral?
Já nemám misi svých snů. Létat do vesmíru samo o sobě znamená dělat velmi speciální věc. Velmi, velmi speciální a já jsem šťastný, že to mohu dělat. Je mnoho lidí, kteří by létat chtěli, ale nemají to štěstí nebo příležitost.
Takže si myslím, že není něco jako špatná mise do vesmíru, abych si mohl nějakou vybrat.
Pochopitelně, kdybych byl mladší, opravdu bych moc chtěl být jedním z těch, kdo poletí na Měsíc a na Mars. Ale nevěřím tomu, že se toto stane realitou v době mé aktivní kariéry. Nicméně by to opravdu byla věc, kterou bych chtěl udělat.
Měl jsem možnost mluvit s mnoha americkými astronauty a poněkud mě překvapila jejich řekněme nechuť k dlouhodobým letům. Až mám někdy pocit, že americký astronaut chce třikrát, čtyřikrát, pětkrát letět raketoplánem – ale půlroční pobyt ve vesmíru se ho příliš neláká. Jak je to u vás, byl byste ochoten letět na dlouhodobou misi?
Když jsem začal pracovat pro NASA, mou prací bylo vydat se nahoru a splnit úkol, který jsem dostal. Kdyby mi někdo řekl „leť na raketoplánu čtyřikrát“, letěl bych čtyřikrát. Kdyby mi řekl „leť na stanici na šest měsíců“, letěl bych na stanici na šest měsíců. Proto nevěřím tomu, že by nějaký astronaut mohl říci, že nějaký let nechce…
