Konec slavného astronoma Tychona (de) Brahe známe kvůli historce o prasklém močovém měchýři. Většinou jsme se však stačili dozvědět i to, že něco takového není možné a nestalo se. Česká Wikipedie uvádí, že Tycho de Brahe zemřel v roce 1601 buď na ledvinovou chorobu, nebo následkem svých experimentů s rtutí. Takové pokusy přitom nemusely nutně mít alchymistickou povahu, rtuť se v řadě podob tehdy používala jako lék (mj. na syfilis).
Kniha Nebeská intrika nicméně popisuje, jak se vůbec na rtuť přišlo: při exhumaci se její stopy objevily ve vlasech. Proto se sem musely dostat už za života, nikoliv při nějaké posmrtné konzervační úpravě těla (to, že vlasy rostou ještě po smrti, je pověra). Rozložení rtuti ve vlasovém vláknu ukázalo, že Tycho Brahe požil rtuť asi 13 hodin před smrtí. Je známo, že špatně se mu udělalo ale několik dní před smrtí při hostině u Petra Voka z Rožmberka. Naopak v kníru Tychona Brahe se objevily stopy rtuti, které svědčily o požití rtuti asi deset dní před smrtí – to právě odpovídá oné hostině. Večer před smrtí je přitom podle zpráv uváděno, že Brahe se cítil lépe a neměl bolesti.
Pravděpodobný scénář je tedy takový, že rtuť požil dvakrát, a jakmile se (zřejmě se štěstím) dostával z první otravy, druhá ho dorazila. To ale skoro vylučuje otravu vlastním přípravkem, po prvním incidentu by ještě v chorobě sotva požil znovu stejný lék. (Ještě se testoval arzén, jehož zvýšená koncentrace nalezena nebyla, a olovo, které bylo nad normál jen mírně, takže to nemohlo vést ke smrti.)
Protože čistá rtuť není příliš jedovatá a navíc ji těžko podat nepozorovaně, předpokládá se, že Brahe dostal nějakou rozpustnou sůl rtuti, například prudce jedovatý chlorid rtuťnatý.
Rozbor vlasů a kníru ukázal, že v těle stoupla rovněž koncentrace železa, před smrtí pak i vápníku. Železo lze vysvětlit následujícím způsobem: používalo se totiž tehdy při rafinování chloridu rtuťnatého, takže Brahe zřejmě dostal tuto směs. A nakonec vápník může souviset s mlékem – to traviči používali s oblibou, protože překrývá chuť jedu a pocit „žíraviny“ v žaludku, takže oběť nemá podezření a nepokusí se jed vyzvracet.
Závěr z toho podle autorů je, že Brahe byl otráven, a to dvakrát. Vrahem musel být někdo, kdo měl přístup jak do jeho laboratoře, tak i do jeho domácnosti. A když se k tomu připočte motivace, autoři docházejí k závěru, že nejpravděpodobnějším viníkem je Kepler, který nechtěl pracovat na Brahových astronomických tabulkách, ale na vlastním projektech. Důkazy jsou ale samozřejmě jen nepřímé.
Zdroj: Joshua Gilder, Anne-Lee Gilderová: Nebeská intrika, Leda/Rozmluvy 2008
Poznámka: Popsané výsledky byly získány od první exhumace v 90. letech. Letos Dánsko požádalo o opětovnou exhumaci, přičemž se testuje hypotéza, že Brahe byl naopak otráven na pokyn dánského krále Kristiána IV. I tato teorie počítá se dvěma otravami.
Obrázek: Vrah a oběť na společném pomníku? (Tycho Brahe a Johannes Kepler, Praha, Pohořelec) Zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain.
