Podle dnes převažujících představ o budoucnosti vesmíru se rychlost rozpínání bude stále zvyšovat. Dojde k mnoha procesům, vzniku obřích černých děr i jejich „vypaření“, nicméně postupně expanze hmotu prostě rozfoukne. Gravitace dokáže nějakou dobu držet pohromadě galaxie či kupy galaxií, ačkoliv se z nich stanou izolované ostrovy, zcela oddělené od dalších objektů. Nepotkáme-li mimozemšťany do času x, už je nepotkáme nikdy.
Pak bude gravitace poražena, rozprsknou se galaxie, planetární systémy a nakonec i atomy. Pohromadě vydrží maximálně jádra lepená silnou interakcí (pokud se ovšem nerozpadnou i protony).
Otázkou je, jak to za těchto podmínek bude ze životem. Kromě rozprsknutí hmoty bude dalším problémem „chladnutí“ vesmíru a nedostatek využitelné energie. Z toho vyplývá, že s budoucností života to opravdu nevypadá růžově. Samozřejmě může dojít k různým „stavovým přeměnám“, lokálně třeba nastanou další velké třesky nebo se možná nové vesmíry zrodí i v souvislosti s černými dírami.
Na toto téma viz např. rozhovoru Svět na konci času
I když je kosmologie dnes mnohem exaktnější vědou než v minulosti, říkat s jistotou, co bude za 100 miliard let nebo za 10 na 117, let je přece jen dost odvážné.
Pojďme ale v úvahách o budoucnosti života a inteligence dále. Jaké možnosti by život mohl mít v prakticky prázdném a chladném vesmíru? Vtip je v tom, že k dispozici zde bude nekonečný čas. Všechno, co se v principu může stát, se podle některých pohledů na věc také stane. Fluktuací vakua může vzniknout pár elektron/pozitron, ale i mnohem větší objekty, třeba lidské mozky (kdosi dokonce odhadl pravděpodobnost takového procesu v určité oblasti vakua – prý v řádu10 na -25). Objeví se tedy časem nutně i kopie nás samých? Nebo snad celého dnes pozorovaného vesmíru?
Podle některých teorií ale vzniknou spíše inteligentní objekty „izolované“ – už proto, že budou mít mnohem větší šanci přetrvat. (Třeba stabilní obří struktury ze zlata, které budou nějak – jak? – nadány vědomím.) Označují se jako Boltzmannovy/boltzmannovské mozky. Proč jsme zatím na žádný nenarazili? V rané fázi vesmíru má totiž inteligence větší šanci vzniknout evolucí, v nekonečném čase a prostoru naopak takový proces už vůbec nebude možný. Jediná šance bude „stvoření“ v rámci náhodné fluktuace. V nekonečném horizontu bude myslících entit tohoto typu více než těch klasických, i když budou samozřejmě v prostoru a času velmi vzácné.
Ovšem pozor. Zatímco naše inteligence je důsledkem evoluce, a musí tedy nějak korespondovat s realitou (jinak bychom my ani naši předkové nepřežili), náhodně vzniklé boltzmannovské mozky, nijak s realitou interagovat nemusí – ba možná ani nemůžou, povstanou-li v prázdnu. Nepůjde sice o entity nehmotné, ale izolované, bez prostředí, „solipsistické“. Náhodně vzniklý mozek si může myslet cokoliv, aniž by to korespondovalo s realitou. Může si dokonce i myslet, že je produktem biologické evoluce.
A je-li pravděpodobnost vzniku boltzmannovských mozků několikanásobně větší, pak možná i my sami ve skutečnosti…
Jak vidno, celý koncept má mnoho společného se simulačním argumentem (kde se spíše předpokládá existence více vědomých entit, naaranžovaná nejsou ostatní vědomí, pouze „fyzikální“ prostředí). Podobně by se celá představa dala i kritizovat – je to solipsismus a prakticky na tomto základě nelze konstruovat testovatelné a falzifikovatelné hypotézy. Nebo lze?
Zdroj: Clifford A. Pickover: The Physics Book: From the Big Bang to Quantum Resurrection, 250 Milestones in the History of Physics, Sterling 2011 a další
Poznámky:
– Zajímavé je, že ač je koncept Boltzmannových mozků starý více než 100 let, v pop-science literatuře jsem na něj narazil nyní poprvé (a zkuste se podívat, jak málo toho na toto téma vyšlo česky). Je to snad ještě výstřednější představa než multiverzum, mnohasvětová interpretace či stroje času?
– Boltzmann jako tvůrce představy entropie zastával tento koncept? Spíše to sedí k jeho kritikovi Poincarému, který argumentoval, že v nekonečném čase se jakýkoliv systém vrátí do svého původního stavu, takže růst entropie vlastně neplatí a postupně se stane cokoliv, a to hned nekonečněkrát (ovšem to platí pro uzavřený systém, můžeme stále rychleji se rozpínající vesmír za takový pokládat?).
