Zatímco přebytečný sodík je prostě problém, vysoká koncentrace draslíku je životně důležitá, protože bez ní neprobíhá proteosyntéza i další životně důležité procesy. Proč si ale organismy takhle zkomplikovaly život?
V případě sodíku existují teorie, že dávné praoceány byly mnohem slanější než dnes. Je možné, že v nich ale bylo namísto toho mnohem více draslíku. M. Barbieri se domnívá, že pokud by závislost proteosyntézy na draslíku byla dávný evoluční relikt, který je příliš těsně spjat se samotným životem, než aby jej bylo možné změnit, pak ani jiná možnost není. Když život vznikal, měl sotva k dispozici pokročilé osmotické/iontové pumpy nebo ochranné buněčné stěny.
V praoceánech tedy možná dominoval draslík, teprve později se hlavním rozpuštěným kationtem stal sodík?
Zdroj: Marcello Barbieri: Organické kódy, Academia, Praha 2006
Poznámka: Jistěže se koncentrace řady iontů v oceánu měnila. U takového vápníku je jasné, že může přecházet mezi nerozpustným uhličitanem a rozpustnými formami. Nicméně u sodíku i draslíku jsou prakticky veškeré jejich soli dobře rozpustné, do úvahy nepřicházejí oxidačně-redukční reakce… Na první pohled není vidět mechanismus, proč by se jejich koncentrace v mořské vodě měla měnit (leda by se měnilo množství té vody? ale tím by se sice změnily absolutní koncentrace, ne ale relativní poměr mezi draslíkem a sodíkem).
